None Dare Call It Conspiracy – název finské kapely, které v březnu vyšel debut „Tales of The Lost“. Jeho obal zdobí „sebevražedná“ Socha Svobody a skupina hraje heavy/thrash metal. Musím přiznat, že zpočátku jsem příliš nevěřil, že by mě deska mohla chytnout. Už jen proto, že se jedná o první počin absolutně neznámé kapely. Ale každý se přeci může mýlit.
„Reason“ se po krátkém tikotu hodin rozjede do thrashové palby s nádechem death metalu (díky poměrně říznému vokálu). Zarazil mě zvuk, který mi přišel slabý, a zejména nazvučení bicích se mi zpočátku nezamlouvalo. Ale je to debut, opakoval jsem si. Druhou půlku skladby opanují čisté vokály a naplňuje se škatulka heavy/ thrash. Druhá stopa „Deceiver“ opět valí řízné riffy a zpěvák střídá hrubý vokál s čistším. Náladou skladba sklouzává dokonce až někam k Alice In Chains. N.D.C.I.C si především libují ve středním tempu a rádi využívají kláves. Čtvrtá a zároveň titulní skladba zaujme zrychlením tempa a všímám si, že pozvolna ubývá extrémního vokálu.
Skupina mezi své vzory řadí již zmíněné Alice In Chains, Disturbed ale i třeba Panteru, kterou v jejich hudbě také zřetelně slyším. Zpočátku kritizovaný zvuk je vlastně v pořádku a dobře se poslouchá. Ono vůbec vás deska postupně vcucává do sebe. Začínám si libovat.
Prostředek alba je asi vůbec to nejlepší, co jsem za poslední dobu slyšel.
„Control“ je hitovka. Při poslechu mě napadá, že tohle by se mohlo hrát před koncem světa, když už je všechno jasné. Navíc nejen díky klávesám, ale i zajímavému pojetí dramaturgie (není předvídatelná) skladeb tvrdím, že N.D.C.I.C. jsou progresivní kapela. V tom mě utvrzuje následující „Awakening“. Silně atmosférická píseň, ve které zpěváka vystřídá zpěvačka. Za prvé je to moment překvapení a za druhé mě strašně mrzí, že jsem nikde nenašel její jméno. Má totiž krásný hlas a opravdu umí zpívat. Její hlas zazní i v refrénu „Final Days“ která završuje skvělý střed desky.
„Scar“ a „Ode“ jsou krátké a úderné kusy, ve kterých se zase probudí tvrdší tvář kapely. Musím uznat, že skupina má velice dobrý arzenál riffů a líbivá sóla. „Star Crossed“ je duetový závěr, který pohladí i zadumá. Zpočátku klidný – až popový – ale s blížícím se koncem je skladba dramatičtější a vážnější.
Po poslechu vím jedno zcela jasně – bude jich ještě hodně. Na albu se toho děje spoustu a to má jen necelých čtyřicet minut. Při prohlídce stránek kapely jsem zjistil, že „TOTL“ je koncepční příběh. I dle názvu skupiny lze odečíst, že mají vlastní názor na dnešní svět. Zmínil jsem škatulku heavy/trash, ale oni jdou mnohem dál. Nejen progresivní, ale takhle nějak si představuju modernější tvář metalu. Ještě dostat možnost natočit album u velkého labelu, který jim umožní natáčet v lepším studiu a bude to parádní. Jedno z největších překvapení letošního roku má jméno None Dare Call It Conspiracy.
|
