Po tradičním dvouletém intervalu jsme se dočkali nového alba německých Powerwolf. Album, nesoucí název „Preachers Of The Night“, by se ve stručnosti dalo popsat jako album, které sice potěší, ale nepřekvapí. Kapela totiž opět vsadila na zaběhnutý recept, který jejím fanouškům chutná (což dokazují i rekordní prodeje), ale může se již velmi brzy stát, že se většině přejí. Album se příjemně poslouchá, ale ani po více posleších není příliš snadné rozlišit skladby aktuální od skladeb starších. Ponechme však tento fakt stranou, neboť bychom se mu museli věnovat v každé písni a vrhněme se na desku jako takovou.
Úvod alba obstarává řízný singl „Amen & Attack“, který vyvolá euforii všem poctivým power metalistům a fanouškům kapely. Mohutné chorály, drsný vokál zpěváka Attily Dorna, bombastický refrén a perfektní zvuk vám zaručí naběhnutí husí kůže až na zadku (doporučuji volume silně doprava!). V druhé skladbě se však na plynu ještě výrazně přidá, neboť „Secrets of the Sacristy“ zabíhá až do vod speed metalu, které kapele díky skvělé melodii sluší, ale díky tomu mírně spadá mezi desítky dalších speed/power metalových souborů. Refrén navíc nijak výrazně nezaujme, což je poměrně škoda.
„Coleus Sanctus“ je naprostou jistotou kapely. Typické změny tempa, operní vokály a hitový refrén vytvářejí z této skladby koncertní tutovku (o čemž se mohli přesvědčit návštěvníci festivalu Masters Of Rock ve Vizovicích). Takové postupy kapely na mě pořád působí velmi dobře a pasuji ji na jeden z hitů alba. Následující „Sacred & Wild“ pokračuje v nastolené kvalitě. Typický melodický refrén ála „We Drink Your Blood“ apod., který je opět jasnou koncertní hymnou. První polovina alba perfektně plyne bez výraznějšího zaškobrtnutí. Zajímavé překvapení přichází s „Kreuzfeuer“, která je celá zpívaná v němčině. To je však také jediná zajímavost této skladby, neboť při srovnání se zbytkem alba ztrácí na kvalitě. Vláčné tempo (následuje již ve třetí skladbě) tentokrát bohužel nenabízí ani zajímavější moment a posluchač tak může pomalu uzívnout nudou.
Její závan je však odehnán s „Cardinal Sin“. Ta opět nabírá rychlost a z refrénu vám znovu může proběhnout nějaký ten příjemný mrazík po zádech. Tento poměrně světlý moment však opět mírně ztemňuje „In the Name of God (Deus Vult)“, která nepřichází s ničím nepoznaným (ostatně jako celé album), ale bohužel ani nezaujme refrénem. Nudná, tuctová skladba, která by se spíše hodila jako japonský bonus na limitované edici. A dodám, že ve stejném duchu se nachází i následující dva tracky „Nochnoi Dozor“, „Lust For Blood“, které slouží spíše jako výplň alba před zajímavým závěrem a působí oproti zbytku alba jako nedokončená práce.
Před úplným závěrem nám kapela naservírovala ještě jednu svižnou věc „Extatum et Oratum“. Nabízí zajímavý refrén, skvělé melodie a přestože je to taková sázka na jistotu, tak díky skvělému nápadu působí svěže. Závěrečná „Last of the Living Dead“ probíhá v klidnějším tempu, ale je tu totožný scénář jako u předešlé skladby. Pokud se ve skladbách nachází zajímavé momenty, tak nemám žádných námitek. Tuto skladbu považuji za kvalitní závěr celého alba a díky posledním dvěma kouskům mám z alba hned lepší celkový dojem.
Na nové album Powerwolf jsem se skutečně těšil. Po předchozích deskách, které mne opravdu zaujaly, jsem byl zvědav na to, co nového kapela přichystá. Ale jak už to bývá - pokud se na něco člověk opravdu těší, tak přichází rozčarování. Přestože se v případě „Preachers Of The Night“ nejedná o žádné šlápnutí vedle, tak je škoda, že se kapela více nesoustředila na celkový dojem z alba. Začíná se zde odehrávat identický scénář švédských Sabaton, kteří také začínají omílat stejné postupy jen v lepším zvukovém hávu. Skladby mají naprosto stejné postupy (sloka – refrén – sloka – refrén – sólo – symfonická pasáž – refrén). Občas by neuškodilo nějaké výraznější překvapení a vynechání nepovedených nápadů, které jen zbytečně kazí celkový poslech.
PS: Bod přidávám za precizní covery „Night Crawler“ od Judas Priest a „Headless Cross“ od Black Sabbath z limitované edice alba.
|
