- Soichiro Honda

Nikto nevyčíta Powerwolfom triviálnosť, to ani náhodou, to by sme museli zahrabať pod zem takmer všetok osemdesiatkový hevík a zvlášť všetky veľké otrepané hity. To čo mi skôr prekáža na Powerwolf je to že sa pohybujú medzi tesnými mantinelmi a tretí album ich nie a nie prekročiť alebo posunúť. Porovnanie s Alestormom je síce pekné ale práve posledný album od pirátov je dokaz, že sa to dá robiť aj inak a výsledkom je veľmi zábavný album. Príkladom buď spomenutá geniálna skladba Death Throes of the Terrorsquid kde sa dajú nájsť prvky od Running Wildu cez vlastný ksicht až po black znejúci totálne ako Dimmu Borgir. Nevravím, že Powerwolf by mali nutne zmeniť štýl ale malé osvieženie by nebolo na škodu, koľko takýchto albumov chcú ešte spraviť? Práve ten ich štýl si priamo pýta použitie Sabbatovských gitár, hororovej King Diamondovskej atmosféry, Grave Diggerovských veľkolepých refrénov, trochu príbehu, tam trochu speedu, tam balada,..apropo dočkáme sa niekedy od vlkov poriadnej balady?.. áno práve nedostatok rozmanitosti je to čo mi zábavovú kapelu deklasuje na skoro nudnú bandu. Napríklad neuveriteľne som sa potešil keď som po všetkých tých agnus deus dominum lupus započul úvodný riff v Secrets Of The Sancristy v duchu novodobých Helloween...

15. 08. 2013 23:55

- Miro

V jednoduchosri (=triviálnost) je síla! Rozhodně velké + Powerwolfům (a lístky na koncert - už je máte?). Fenris 13: Orphaned Land - dobrá volba :-) A koncert v říjnové Praze.

15. 08. 2013 22:48

- František Šafr

Je pravda, že se říká 100 lidí - 100 chutí, ale myslím si, že budu mluvit za většinu, když řeknu, že opravdu není dobrý nápad na každém dalším albu hrát stále dokola to samé. Téměř identické postupy, melodie, vokální linky atd. Je úplně jedno o jakou hudbu se jedná. Hudba může být progresivní-jednoduchá, smutná-veselá, depresivní-optimistická - ale musí BAVIT! Od Powerwolf jsem čekal něco trochu jiného, protože to, co vydali, slyším na předešlých deskách. PS: Abych jen nehanil, tak např. "Amen & Attack", "Secrets of the Sacristy", "Coleus Sanctus" a "Sacred & Wild" a to také není žádná novota, ale prostě se je tam TO NĚCO, co mě baví! U ostatních skladeb to tak není.

15. 08. 2013 14:37

- Fenris 13

Tady nejde o to, zda je lepší hudba komplikovaná či jednoduchá - to záleží na náladě. Mně šlo o to, že powerwolf se opakovaně opakují a ačkoliv je na albu dost dobrých songů, tak už to není tak uspokojující. Bible Of The Beast byla naprostá pecka, Preachers jsou už ale jen lepším průměrem. Na rozdíl třeba právě od Alestorm, kteří na Back Through Time přisypali tu špetku deathu, tu špetku trashe či blacku a výsledkem bylo parádně pestré a zábavné album. Doufám, že i Powerwolf se tohle na další desce podaří, hrozně nerad bych je viděl zapadnout. Ještě k té komplikované hudbě - stejně často bývá přínosem i zjednodušení. Pro mně se jedním z nej letošních alb stala novinka Orphaned Land, na které se takřka úplně oprostili od progresivních prvků a natočili nádherné album plné krásných melodií. A to je to místy spíš rockově-popové než metalové :-)

15. 08. 2013 14:28

- Ray

Ačkoli já komplikovanou muziku ráda, jsem velký zastánce toho, že některé věci od Alestorm nebo právě Powerwolf jednoznačně klenoty jsou. Ono to opravdu může znít "triviálně", jak píše Hellhammer, ale jestli je teda tak jednoduché napsat chytlavou hitovku, proč je nemají tahle silné všechny kapely podobného ražení? Je třeba rozlišovat, kdy je nutný vývoj a kdy by byl spíš na škodu. Za mě lepší deska Powerwolf než předchozí a výsledek mě baví

15. 08. 2013 11:29

- Hellhammer

Však já taky psal,že označit Alestorm za klenot,chce jistou hudební vyspělost a nadhled nad metalovými žánry...Takže pokud tímto nahdledem disponuješ není problém tuhle muziku označit za klenot.Já bych si tak troufl označit třeba album Primo Victoria od Sabaton,nebo Bible of the Beast právě od Powerwolf. Je jasně,že za touhle muzikou nestojí nějaká progrese,ani nějaké složité umění hraní na nástroje,je to jen snaha udělat jednoduché,chytlavé a dobré album.A takové je podlě mě,i Preachers of The Night.Triviální,jednoduché,chytlavé a velmi dobré!! Slovo triviální,které jsem k recenzi přidal,tudíž není pohana.Je to myšleno v dobrém,triviální a dobré.Tudiž pochvala:) Myslím,že v čase nevydrží ani tak tohle album,jako Powerwolf celkově.Pro mě jsou v současnosti zábavovka č.1! Když se do budoucna nenechají firmou tlačit někam,kam nechtějí(sypat ze sebe desky jak Baťa cvičky třebas..),tak určitě přijdou s ještě velkou porcí dobré muziky...

15. 08. 2013 10:52

- Miro

Powerwolf s něčím novým přišli, teď drží linii (možná kolísavou, ale drží). Možná právě proto, že je to "heavík z osmdesátek", jak píše Hellhammer, mají takový úspěch (jednak je nás dost, co tu dobu pamatujeme a jednak "novému" publiku se to taky líbí - zajímavé, že by NWOWHM /W - World :-)/?). Nic proti recenzi (sám jsem ještě neměl čas si Preachers pustit), ale přijde mi taková neoriginální a podobná desítkám jiných :-). Pořád čtu dokolečka (snad u většiny recenzovaných alb na webu, v tisku aj v tlači): 1) kapela je neoriginální, vrcholem byly první x desky 2) tematicky se stále opakují, jejich texty jsou stále na jedno kopito 3) kapela hraje průměrně, je zaměnitelná s jinými 4) různé variace a kombinace 1) až 3) a Hellhammer teď ještě přidal "triviální muziku" Sorry, ale v řadě případů snaha o originalitu znamenala cestu kamsi... (nejčastěji téměř k popíku). Přirozený vývoj a čas ukáže. A i kdyby jen 1/3 alba v čase "vydržela", je to úspěch.

15. 08. 2013 0:48

- Anonim

to Hellhammer: A kde je psáno, že za klenot lze považovat jen složitou hudbu? Třeba taková Never Mind The Bollocks od Sex Pistols je pro mnoho lidí obrovským hudebním klenotem a přitom je to hudba hodně primitivní s podprůměrnými muzikantskými výkony (o zpěvu ani nemluvě). Já bych se vůbec nebál označit za hudební klenot jak Spirit of the Forest od Korpiklaani tak Back Through Time od Alestorm.

14. 08. 2013 23:33

- Hellhammer

Myslím že právě Sabaton jsou naprosto přesnej příklad stejné kapely jako Powerwolf.Moderní heavy metal,co vcelku vkusně a originálně recykluje postupy z osmdesátkových heavy metalových klasik.Je to jednoduché,svěží zábavné a chytlavé.Originální to není,ale pobaví to.Co se týká desek Sabaton,za mě jsou dobré a energické první tři desky,dvě poslední desky švédů jsou méně chytlavé a méně zábavné,takové nucené,asi je tlačí firma do rychlého vydávání desek...Jako kulisa třeba do auta ale dobré. To Fenris13:Přesně jak říkáš,já zkejsnout na black/darku co jsem kdysi bezvýhradně a jedině žral,tak dneska poslouchám jen Cradle Of Filth,Rotting Christ,Behemoth a Dimmu.Sice je mám dodneška rád,ale hudebně by to byla sakra škoda:DD

14. 08. 2013 16:32

- Svářeč

Sabaton bych jako příklad rozhodně nedával. Coat of arms je skvělá deska plná chytlavých pecek, Carolus Rex je nudárna.

14. 08. 2013 15:51

- Fenris 13

Ale to je přesné...taky jsem byl v osmnácti ortodoxní fanoušek blacku, máloco jiného mi bylo dost dobré :-) Ale čím jsem starší, tím širší záběr mám - oběma směry, jak k popíku (Amaranthe), tak k extrému (Gorguts, Anaal Nathrakh). V pestrosti je síla, teď už bych nemohl být fanouškem jednoho stylu, asi bych zdechnul nudou :-)

14. 08. 2013 15:39

- Hellhammer

Však jo:)Já mám rád jako oddech třeba právě Powerwolf,Sabaton,Pain ,Amaranthe,HIM ,Korpiklaani..atd.Myslel jsem to,že když jsem byl třeba já mladší,tak jsem tyhle kapely jako metal moc nebral:DTrvalo pár let hudebního dozrávání než sem se přenesl přes to,že je ta muzika triviální a téměř popová,a dneska se u toho dobře bavím:)Takhle můžu označit za výbornou a klenot i muziku tak jednoduchou a dobře nablblou jako Korpiklaani : D

14. 08. 2013 15:23

- Fenris 13

to Hellhammer: Alestorm je ideální na odreagování, stejně jako např. nedávno recenzovaní Battle Beast - mám rád metal, který se nebere tak ukrutně vážně :-) Ale třeba včera jsem si nadšeně pochrochtával při poslechu nových Gorguts, parádní album....takoví deathmetalový Voivod. Ale občas je potřeba zvolnit :-)

14. 08. 2013 15:18

- Hellhammer

Mě noví Powerwolf baví,je to sice o tom samém,ale zpěv je výrazně lepší,už došlo i na "metalové" polohy,ne jen samá opera.Písničky jsou chytlavé,nápadité a o nic horší,než na předchozích cd.Sice by se mohly promíchat s minulými deskami a nikdo by nic nepoznal,ale to mi v tomhle případě vůbec nevadí.Album mě baví,i když uznávám,že první půlka je lepší a druhá je místy vata(ale to snad všechny desky od Powerwolf tímhle trpí..).Neviděl bych to zdaleka tak nízko,za mě poctivých 7,5/10 a jedna z nejzábavnějších oddechovek letos.Kéž by poslední dvě špatný desky Sabaton měly tolik energie a chytlavosti jako tohle... PS:Jinak označit cokoliv od Alestorm za klenot,to chce hodně odvahy a hudebního nadhledu:)Palec nahoru:)

14. 08. 2013 14:39

- Fenris 13

Soichiro: tak tak, příměr k Sabaton sedí výtěčně. Coat Of Arms jsem poslechl jen jednou a odložil, Carolus Rex byl značně jiný a naprosto vynikající - aniž by se na vteřinu vytratil onen "duch" Sabaton. Ale nejen zvážnění je cesta, Alestorm jsou perfektním příkladem. První album velmi dobré, druhé strašlivé a na třetím se odvázali, otevřeli stavidla šíleným nápadům a výsledkem bylo nejzábavnější metalové album roku. Taková Death Throes of the Terrorsquid je klenot obrovský :-)

14. 08. 2013 13:07

6,5/10 - Soichiro Honda

Súhlasím s hodnotením, súhlasím aj s tým že Powerwolf by potrebovali zmenu. Síce kapela stále stúpa a na koncertoch si buduje už nejakú prestíž ale už po tretí (piaty) krát nahrala to samé. Po dvoch výborných prvých albumoch a hlavne po vynikajúcej jazde Bible Of The Beast, nahrala veľmi priemernú Blood Of The Saints aby kvality trochu zvýšila týmto počinom. Avšak čo je to platné keď kapela už roky drtí to isté a už to prestáva byť originálne. Je síce pravda že kapelu všetci žerú s tým aká je ale aj veľmi blízky súputníci Sabaton pochopili že sa treba posúvať dopredu a vydali perfektný (trochu iný) album Carolus Rex. Táto snaha o posun mi u Powerwolf chýba a viacmenej to dokazuje aj nový album. Najlepšie skladby sú jednoznačne Secrets Of The Sacristy a Kreuzfeuer. Na tom by nebolo nič zvláštne, avšak ani jedna neni odkazom na vlastnú (pomaly stagnujúcu) tvorbu. Prvá skladba srší dýňovinov na míle (ten úvodný riff je Weikathovina najväčšieho zrna, keby sa tam nevyskytoval organ a spieval by to Deris nikto by si nič nevšimol) a druhá menovaná zas nedá nespomenúť na Rammstein, hlavne pri zborovom "kreuzfeuer" pri závere skladby. Obidva kúsky sú však veľmi kvalitné, žiaľ pohybujúce sa v tak trochu netypických vodách pre Powerwolf. Zvyšok je už štandart skupiny a teda všetko čo sme už počuli; organ, teatrálnosť, nekonečné haleluja, sanctus, dominum a iné latinské nezmysly. Ako celok hodnotím lepšie ako minulý album ale to hlavne kvôli asi najlepšiemu nasadeniu kapely. Do budúcna poprosím trošku zvážniť alebo to zobrať serióznejšie, áno je to síce zábavová kapela ale otázne je dokedy sa aj ostatný budú pri nej baviť. U mňa je to už na hrane...

14. 08. 2013 12:22

Recenzent - b.wolf

to vystihl,Powerwolf poslouchám rád, ale jenom to Bible. Ty první tři fošny jsou super, další dvě alba už jsou jenom recyklátem, nic nového; dobře se to poslouchá, ale toť vše. 6/10

14. 08. 2013 10:54

- Fenris 13

Též si dovolím vyjádřit souhlas s recenzí...je to dobré, ale bohužel poněkud nudné a opakující se. Bible Of The Beast bylo famózní album, miluju ho od začátku do konce, ale Powerwolf bohužel už potřetí nahráli to samé. Chtělo by to změnu - v rámci zavedneého stylu samozřejmě, víc pestrosti a bláznivých nápadů.

14. 08. 2013 10:25

- Anonim

Souhlasím s recenzí. Ta deska opravdu nepřináší nic nového. Jsou to prostě typičtí Powerwolf. Což ovšem neznamená, že je ta nahrávka špatná, i když Blood of the Saints mě bavila víc. Hned na první poslech mě zaujaly skladby Secrets of the Sacristy (nemyslím si, že by byl refrén nezajímavý) a Coleus Sanctus.

14. 08. 2013 8:37