Veteráni Vicious Rumors to nevzdávají i přes neustávající personální kolotoče, ačkoli musí bojovat o své místo na slunci tím nejtěžším možným způsobem. Tentokrát čekání na nové album trvalo pouze dva roky, narozdíl od pětileté pauzy, která se konala posledně. Jejich minulá fošna „Razorback Killers“ jasně ukázala, že kapela ani ve své třetí dekádě nepatří do starého železa a byla velmi razantní ukázkou toho, kolik dravé a svěží muziky může momentální sestava nabídnout. A ačkoli od posledně došlo ke změně na postu kytaristy (nu, situace po vydání je vlastně ještě komplikovanější, ale o tom později), nová deska na kvalitu té předchozí nejen velmi přesvědčivě navazuje, ale dokonce si dovolím tvrdit, že ji v mnoha ohledech i trumfne.
Ne, tady se opět nevzpomíná na minulost. Ačkoli jde o power/thrash v té neklasičtější podobě, podle svěžesti a mladistvosti skladeb by materiál mohl klidně pocházet od dvacetiletých nasraných týpků a ne od větrem ošlehaných veteránů, kteří jsou na scéně už nějaký ten pátek. Většina skladeb se žene ve zběsilém tempu, kytary nešetří ostrými riffy a rychlými sóly, ale zároveň se naštěstí nezapomíná na melodie a pečlivou výstavbu skladeb. Jedna věc je stejná, jako u předchozí desky – největším pokladem současné tváře kapely zůstává Brian Allen, vládce pekel a prvoligový vokalista, který opět předvádí dechberoucí výkon plný hlasových veletočů. V několika skladbách ho pak za mikrofonem kvalitně doplňuje kapelník Geoff Thorpe.
Skladby jako „I Am the Gun“, „Black X List“ nebo „Electric Punishment“ jsou naprostou vr-klasikou, což se potvrdilo i při živých vystoupeních, kde zafungovaly perfektně. Tradičně se mezi svižné kousky vměstnaly i oddechovky jako „Escape (From Hell)“ nebo „Eternally“, které k VR už tak nějak patří a dodávají desce pestrost. Z celého alba pak nejvíc vyčuhuje velmi povedená „Together We Unite“, která se nese v klasicky heavy metalovém duchu, a to včetně skoro dojemného a vkusného textu o metalových koncertech. Jediným slabším momentem na desce je podle mého cover „Strange Ways“ od KISS, který ke zbytku moc nesedí. Vlastní produkce je ale hlasitým důkazem, že tahle banda má svým posluchačům rozhodně co nabídnout a nechybí jí potenciál získat si i nové fanoušky z mladší generace.
A na závěr pár slov k podivnostem v sestavě. Jako druhý kytarista nahrál toto album Thaen Rasmussen, navrátilec z doby alba „Warball“, který se předtím ke kapele krátce připojil během turné s Hammerfall, načež byl vyhozen a nějakou dobu poté opětovně navrácen. Poslední turné s kapelou sice odehrál, ale momentálně už s sestavě zase nefiguruje. To dělá tři vyhazovy z jedné kapely a možnou aspiraci na rekord v téhle oblasti. A není sám, kdo po po turné opustil řady kapely. Přidal se k němu i dlouholetý basák Stephen Goodwin. Geoff Thorpe se se svými spoluhráči očividně moc nemazlí. Asi začnu přijímat sázky, kdo dostane Černého Petra příště.
|
