Stačily tři roky a z Reckless Love je pravděpodobně nejzářivější hvězda na současném hair metalovém nebi. Debutová deska ukázala ambice s hity jako „Beautiful Bomb“, „Sex“ nebo „Wild Touch“ a zpěváka Olliho Hermana zbavila poněkud nešťastného stigma exvokalisty Crashdïet. Dvojka „Animal Attraction“ si už vykračovala na titánských nohou, vedená obřím úspěchem singlu „Hot“. Na ní se Reckless Love stali univerzálnější rockovou kapelou, když začali pošilhávat více po popových zákoutích a tanečních rytmech. Základ ovšem zůstal stejně rock n´rollově drzý. Očekávání proto byla veliká, protože z boomu hairmetalu, který kulminoval zhruba před třemi lety se většina stěžejních kapel buď trošku vyčerpala (Crashdïet) nebo rozpadla (Vains Of Jenna).
Třetí deska pro kapelu bývá vždycky prubířským kamenem. Právě na ní se ukáže, jestli skupina v sobě něco má a jestli předchozí úspěchy nebyly jen náhodou. Jak krásně popsali Mötley Crüe ve své knížce „The Dirt“ aplikaci teorie ozubeného kolečka na vývoj a zrání běžné rockové skupiny, Reckless Love se s „Animal Attraction“ zachytili prvního ozubeného kolečka a teď byla otázka, jestli se jim podaří přeskočit na to druhé nebo spadnou do drtičky. Prakticky jim šlo o hodně, protože konfrontace s „Hot“ byla nasnadě.
Jako první vody rozčeřil pilotní singl „Night On Fire“, který nové album otevírá. Jasně, základem u Reckless Love je chytlavý refrén. Ten samozřejmě „Night On Fire“ má, má výborný kytarový nápad v úvodu, ovšem tak velký hit jako „Hot“ to není. Pochopitelně, skladba je to výborná, ovšem v porovnání s „Hot“ na body trochu prohrává. Ale na druhou stranu, co by jiná kapela za takovouhle pecku dala. Dvojka „Bad Lovin´“ je ostřejším kouskem, ve kterém dominuje výborný Hermanův hlas. V tuhle chvíli to vypadá, že se bude hrát na ostřejší notu než v případě“Animal Attraction“. „I Love Heavy Metal“ i přes svůj neskutečně klišovitý název (a vlastně i text…) si vykračuje ve stopách „Hysterie“ a se svými mnohavrstevnými vokály odkazuje právě na nejlepší chvíle Def Leppard. Následující „Favorite Flavor“ je oproti tomu minimalističtější kousek, který čerpá z tradic Hanoi Rocks, ale i až moc nápadně ve sloce připomíná „Brand New Hate“ od Backyard Babies.
S „Edge Of Our Dreams“ přichází první balada desky. Opět ve stylu Bon Jovi, jako byla „Fantasy“ na minulém albu s gradujícím refrénem, který dá jasně najevo, s kým máte tu čest. Neustále opakující se kytarový motiv ve sloce může být trochu otravný, ale když se přes to přenesete, musíte uznat, že „Edge Of Our Dreams“ je opět další skvělá balada. „Sex, Drugs And Reckless Love“ je opět stadiónovka s ohromným refrénem. Další „Dying To Live“ se přiklání více k popovému vyznění a v refrénu zaslechnete nádech AOR, což vás vtáhne do poloviny osmdesátých let.
Položka „Metal Ass“ je rozhodně nejzběsilejší skladba, nejen celé kolekce, ale celkově celé tvorby Reckless Love. V refrénu hóóódně připomene Accept, což by mi ani tak nevadilo, ale spíš mi vadí, že tahle skladba působí tak trochu bez nápadu a je rozhodně nejslabším článkem celého alba. K silnějším nápadům se vrací „Runaway Love“, která má opět vynikající stadiónový refrén, který by slušel třeba takovým Van Halen v éře se Sammym Hagarem. Nečekané přitvrzení přichází s druhým singlem „So Happy I Could Die“. Peppeho kytara má v sekaných riffech feeling Micka Marse a refrén opět plní funkci stadiónového hitu. To nejlepší nakonec? „Hot Rain“ je druhou baladou desky, která je dost možná nejvydařenější věcí celého alba. Romanticky tepe na strunu poloakustické kytary, když znenadání vybuchuje ohromný Hermanův hlas v refrénu. Skvělá tečka za skvělou deskou.
Když jsem na začátkem recenze psal o teorii ozubených koleček made in Mötley Crüe, nemusím mít o Reckless Love strach. Podle mě tuhle kapelu čeká velká budoucnost. Zraje totiž desku od desky, jejich potenciál roste, tvorba dospívá. Myslel jsem si, že dál než na „Animal Attraction“ už kapela nemůže zajít. Panebože, jak jsem se mýlil… Pokud se nestane něco nepředvídatelného, čekají nás od Reckless Love v budoucnu velké věci…
|
