Začátkem nového tisíciletí kredit Deep Purple povážlivě klesal. V kapele po odchodu Jona Lorda zbyl už jen jako původní člen, který pamatuje debut „Shades Of Deep Purple“, pouze bubeník Ian Paice. Když k tomu připočteme neúspěch slabého alba „Abandon“, je jasné, že na vyskakování nebylo. Vzpruha přišla, když se na uvolněné místo za klávesami postavil někdejší hráč Ozzyho Osbournea Don Airey. Deep Purple se také po dlouhých letech rozhodli, že producentskou taktovku nebude třímat Roger Glover, ale angažovali extrerního producenta Michaela Bradforda, který si udělal jméno s umělci z absolutně jiné sféry, když spolupracoval s Madonnou, Run D.M.C., Kid Rockem nebo Methods Of Mayhem, rapmetalovým projektem Tommyho Lee z Mötley Crüe.
Jeho úkolem bylo nasměřovat Deep Purple zpět do klasických vod. Ne, že by z nich s „Abandon“ nějak zvlášť vybočili, ale bylo znát, že po odchodu Blackmorea začínají trochu tápat. Možná právě teď, když byl pryč Lord a Gillan prakticky získal nad kapelou veškerou kontrolu, se projevilo, jak moc důležitá pro Deep Purple byla souhra hammondů a bílého stratocastera.
Deska startuje ale opravdu pěkně. Velice klasickou skladbou „House Of Pain“, kterou uvozuje výborný Morseův riff a Gillanův ječák. Je s podivem, že právě pod touhle skladbou, která přesně definuje podstatu Deep Purple, je podepsán právě producent Bradford. Jenže řetěz začne padat povážlivě brzy, hned s druhou „Sun Goes Down“, která je přesně tím typem skladby, jež přesně ukazuje částečnou bezradnost nových Deep Purple. Kapela o ní tehdy tvrdila, že je jiná, já o ní tvrdím, že je k ničemu.
Například ale taková „Haunted“ si pohrává s čarokrásným kytarovým motivem a ukazuje, jak moc kapele prospělo angažování externího producenta (nic proti Gloverově práci, ale Bradford právě téhle skladbě dal nadhled, který by Roger do ní těžko vměstnal). Bradford totiž ve studiu skladbu dotvořil a vykouzlil jí atmosféru, která dokáže strhnout při každém poslechu. „Razzle Dazzle“, už podle názvu, představuje rozvernější tvář Deep Purple a také v sobě má atributy Gillanovy sólové tvorby. Nijak výrazná věc.
Trochu lépe je na tom „Silver Tongue“, která se sice chce přiblížit atmosféře sedmdesátých let, ale povážlivě jí chybí tehdejší charisma. Velká chvíle přichází s „Walk On“. Bluesová náladovka, do které se položil zejména Gillan, opět nese výrazný otisk Bradforda, který je spolu se zpěvákem uveden jako spoluautor, ovšem v podstatě se jedná o jeho dílo. Ve skladbě rozhodně zaujme jak Morseovo, tak Aireyho sólo. „Picture Of Innocence“ opět začíná jen urputným rádobyjamem a z mizérie ji vytáhne jen hammondkovo-kytarový souboj v druhé polovině skladby. Jenže ani ten už nemůže překvapit. Takové Lord s Blackmorem sváděli už na konci šedesátých let.
„I Got Your Number“ je trochu svižnější a rozhodně patří k lepším kouskům desky. Zároveň je posledním skladatelským otiskem Jona Lorda v tvorbě Deep Purple. Na desce ale pochopitelně jeho party už přehrál Airey. Velice emotivní kousek se ukrývá pod položkou „Never A Word“, což je krásný kytarový štych Stevea Morse, kde Gillan zpívá spíše jen podvědomě, čímž dotváří kouzelnou atmosféru skladby. Titulní „Bananas“ má sice výborný kytarový riff a skvěle zahranou linku foukací harmoniky, ovšem pak jí chybí jakýsi záchytný bod, který by z ní udělal klasiku, kterou z této skladby kapela rozhodně chtěla mít. „Doing It Tonight“ je jen upachtěná, upocená skladbička, která kdyby na albu nebyla, vůbec nic by se nestalo. Závěrečné minutu a půl dlouhé kytarové sólo „Contact Lost“ na druhou stranu působí velice osvěžujícím dojmem. Morse v něm má skutečně mrazivý feeling…
„Bananas“, stejně jako „Abandon“ představuje chvost kvality tvorby Deep Purple. Není na tom tak bledě jako její předchůdce, je o ten jeden bodík lepší, ovšem i tak (přestože pár skutečně silných momentů deska má) v porovnání s klasikami bledne a ve zkoušce času neobstojí. Nebudeme se bavit o hráčských výkonech, protože ty jsou, stejně jako vždy u Deep Purple, bezchybné a precizní, ale můžeme se bavit o tom, že studnice nápadů kapely na přelomu tisíciletí povážlivě vyschla.
|
