Časy, kdy byl Al Jourgensen opravdovým industriálním guru, jsou asi nenávratně pryč, stejně jako úspěchy z dob „Psalm 69“. Naživo dnes Jourgensen, kvůli dlouholetému užívání drog a chlastu, působí spíše jako roztřesený Ozzy Osbourne a neustále ukončování kariéry jeho kapely působí spíše už směšně. Zásluhy se mu nedají upřít, ovšem z těch se žít nedá. Po letošních živých vystoupeních, která působily spíše tristně, kdekdo už kapelu odepisoval. I přestože loňská deska „Relapse“, přes svůj komerční neúspěch, byla nadprůměrnou záležitostí, novinka „From Beer To Eternity“ byla očekávána se smíšenými signály. Ze sestavy navíc vypadl sekerník Tommy Victor (Prong), který poslední roky držel Jourgensena nad vodou.
Když jsem zmínil nevydařené letošní koncerty, tak na druhé straně musím zmínit, že po studiové bázi je všechno v pořádku, v zajetých ministrovských kolejích. Vlastně to naznačila už „Relapse“, že Jourgensen se nechce z hájemství, které si za ta léta vytvořil, nikam moc hnout. Z nahrávky naštěstí není vidět jeho zbědovaný zjev a jeho hlas, projetý přes řadu krabiček, působí stále démonicky jako na slavné „Psalm 69“ či možná nejlepší „Filthy Pig“. Jenže na druhou stranu, posluchač očekává každý tón, který se z reproduktorů line, protože žádné experimenty se tady nepřipouští.
Jsou tu pořádné riffové záseky jako „PermaWar“, což je pilotní singl a pravděpodobně největší hit (jestli se v souvislosti s Ministry dá o něčem takovém mluvit) desky. Tady se ozývají právě dozvuky začátku devadesátých, kdy tahle kapela působila na scéně jako zjevení. Jenže o dvacet let později je už všechno bez momentu překvapení. Klasického fanouška rozhodně potěší hřmotné riffy v divoké, i když možná moc dlouhé „Thanx But No Thanx“.
Neurazí ani lomozná „Punch In The Face“, kde do industriálního bahna vystřelují pekelně ostré riffy Sina Quirina a dnes již bohužel zesnulého legendárního Jourgensenova souputníka Mikea Scaccia. To vše patří k tvorbě Ministry, stejně jako „The Horror“, která by klidně mohla stát na libovolné řadovce Roba Zombieho.
V podstatě není v případě téhle desky moc toho co řešit. Je to prostě další řadovka Ministry. Album už nemůže šokovat jako raná díla (tím nemám na mysli synth popové pokusy jako „With Sympathy“), ale klasického fanouška potěšit může. Jelikož hlášky o posledním albu a konci kariéry z Jourgensenových úst neustávají, dá se říci, že „From Beer To Eternity“ není až tak úplně špatná tečka.
|
