 Zapomeňte na Oomph! a na Rammstein.
Gothic/industriál patří v Německu k poměrně populárním metalovým žánrům, navíc němčina k tomuto žánru nečekaně pasuje, a právě ve svém mateřském jazyce své písně Unzucht prezentují. Drsná hrdelní němčina elektronickou muziku dokáže patřičně okořenit a ve spoustě případů působí lépe, než kdyby obdobné kapely nahrávaly své desky v angličtině. Hlas zpěváka Daniela Shulze na druhou stranu postrádá nějaké zajímavější zbarvení, působí průměrně obyčejně, možná trochu ploše, ale zároveň málokoho urazí. V kombinaci s hudbou, kterou Unzucht tvoří, ale vzniká příjemná oddechová nahrávka.
Co se samotné hudby týče, elektro prvky stojí na víceméně stejné úrovni jako kytary, Unzucht do posluchačů nesypou žádné zběsilé, ani neposlouchatelné techno a celou dobu se pohybují spíše ve středním tempu, hodném industriálně gotické kapely. Výraznější skladby? Otevírák „Rosenkreuzer“ rozjede náladu alba v party stylu, přestože texty se zrovna veselými tématy nezabývají. Spíše naopak, opakují se témata smrti, strachu, zmaru a i když člověk není zdatný němčinář, temná nálada z desky sálá sama o sobě. Co ještě? Výraznější postavení basy, další zajímavé skladby – rytmická , „Das Dunkel Tier“, či snová, melodičtější „Der Versuch Zu Leben“, nebo pomalá chytavá teskná „Nymphonie“ patří na desce k největším lákadlům.
 Album „Rosenkreuzer“ není špatné, jen průměrné, spíše se hodí k poslechu během nějaké jiné činnosti, než že abyste si sedli a zaměřili se přímo na samotnou hudbu. Ale jako kulisa není nepříjemné. Dalším mínusem je délka, album je zbytečně dlouhé, a kdyby čtvrtka skladeb zmizela, vzniklo by z „Rosenkreuzer“ zdařilé a zábavné dílo. Takhle se díky přebytečné zátěži noří do průměru mezi ostatní gothic-rockové a industriální kapely. Vzhledem k tomu, že se jedná teprve o druhé dlouhohrající album, má se kapela kam vyvíjet a když si pořádně ujasní, že méně je někdy více, příště to může dopadnout lépe.
|
