Zpočátku mě strašil dosti undergroundový obal tohoto alba a absolutní neznámost jména kapely. Přitom Dark Man Shadow existují už patnáct let a mají na kontě dvě desky. Ty jsou však pěkně vousaté (poslední v roce 2003). A jakou muzikou se prezentují?
Už první skladba „Repayment for Committed Injustice“ obsahuje vše, o čem DMS jsou. Atmosférický black metal, silně vázaný na gothic metal druhé poloviny devadesátých let. Album je slušně nazvučené, avšak pocit, že posloucháte patnáct let starou nahrávku nezmizí ani na chvilku. Cituje klasiky žánru. Z každého rohu (i když pořád v přijatelné míře) na vás vyskakuje Cradle of Filth. Avšak v hodně umírněné poloze. Prostě té gotiky je tu více. Přitom kapela sama sebe škatulkuje jako „harsh black metal“. To přátelé ani náhodou! A jsem tomu rád, protože deska je velice přístupná a vlastně se hrozně příjemně poslouchá.
Výraz DMS stojí na dvou hlavních postavách. Jednou z nich je zpěvák a kytarista Sorroth, tou druhou zpěvačka Samotha. On se výrazově blíží Thebonovy (ex-Keep of kalessin), ona se prezentuje slušným operním přednesem. Oba se výborně doplňují a pravidelně střídají.
„Victims Of Negligence“ se sice pohybuje už ve zcela probádaných stylových územích a spíše působí možná až nostalgicky, zároveň je i dost překvapivá. Je z ní cítit radost z muziky, oddanost své věci a absolutní svoboda. Zatímco skladba „Slur“ je opravdovou black – death metalovou rubanicí, následující „Len dopis“ mě vyloženě vyrazila dech. Začíná jako klasická rocková balada, do které velice krásně pěje Samotha smutný text – ve slovenštině!!!
Kapela je z Německa, její členové mají německou národnost a já prostě nejsem schopný zjistit, proč je tahle píseň v jazyce našich východních sousedů. V druhé polovině se skladba rozjede do středního tempa, ale to jí vůbec neubírá na kráse. Už jen kvůli tomuhle kousku byste měli DMS zkusit.
Ale ani v dalším průběhu alba nepřichází nuda. Velice dobré melodické nápady a gotická atmosféra s příměsí symfonična.
„Victims Of Negligence“ má v sobě přitažlivost. I přes jeho archaičnost ho lze jen doporučit. Ono totiž dobrá deska nemusí být nutně inovativní a hrát si na umění…..dobrá deska totiž hlavně musí mít melodie, co utkví v paměti, měla by posluchače bavit a v neposlední řadě je velkým plus, když je nahraná od srdce. A tohle tahle nahrávka zcela splňuje.
|
