Asi už každý ví, že britští Asking Alexandria nejsou ta metalcoreová mlátička, jako v dobách plnohodnotného debutu „Stand Up And Scream“, ale že postupem let se z kdysi vcelku monotónní breakdown mašiny stala univerzálnější rocková kapela. Ta čerpá ze zlatého fondu této hudby, čili z osmdesátých let, ovšem všechno hraje po svém, když nezapomíná na své kořeny (ty leží až v daleké Dubaji) a samozřejmě nerezignovala na hutný moderní zvuk. Změna byla patrná už před lety, v podstatě hned po vydání debutu vyšlo EP „Life Gone Wild“, které obsahovalo dva výborné covery „Youth Gone Wild“ a „18 & Life“ z dílny amerických Skid Row a kde zpěvák Danny Worsnop představil svůj čistý hlas, který se až nebezpečně podobá Sebastianu Bachovi.
A byli to právě Skid Row a další kapely americké hairmetalové vlny, které ukázaly Asking Alexandria další cestu. Nenápadně po ní tato mladá britská pětice vykročila už na minulé desce „Reckless & Relentless“ a naplno svou novou tvář ukázala na dalším EP, výmluvně pojmenovaném „Under The Influence: A Tribute To The Legends Of Hard Rock“, kde byli coververze skladeb Journey, Def Leppard, Mötley Crüe a Whitesnake. Bylo rozhodnuto. Od té doby se stále více v tvorbě kapely objevujín hair metalové prvky, což ztvrdila i nová deska „From Death To Destiny“, o které Worsnop prohlašoval, že bude stylový kříženec mezi Slipknot a Mötley Crüe. Povedlo se?
To, že by Asking Alexandria začali přes noc znít přesně jako Mötley Crüe, snad ani nikdo nemohl čekat. Ovšem velký krok k tvorbě pánů Sixxe, Neila, Marse a Leea tady slyšet skutečně je. Minimálně v chápání melodií, kterými tahle deska přetéká. Samozřejmě místo se našlo i pro starý metalcore, jenže ten už od úvodní „Don´t Pray For Me“ ustupuje ve prospěch osvědčených hardrockových postupů.
Rozjezd alba je impozantní. Divoká „Don´t Pray For Me“ je následována dvěma hitovými singly „Killing You“ a „The Death Of Me“. Kapela tahá z rukávu jeden výborný motiv za druhým, ovšem postupem času si povšimnete, že většina skladeb se drží stejného mustru, kdy po nařvané sloce, která inklinuje směrem až někam k deathcoru přijde stadiónový refrén, kde Worsnop používá svůj čistý hlas. Naštěstí většina skladeb má velkou sílu, takže tento fakt nesrazí úroveň desky až o tolik dolů. Nouze ale není také o momenty překvapení, když kapela vytáhne z rukávu vynikající baladu „Moving On“, která sahá až někam k pompéznosti Bon Jovi. Navíc na speciální evropské a japonské edici je i druhá skladba „Someone Somewhere“, která původně vyšla na „Reckless & Relentless“. Ovšem tady se objevuje v akustické verzi, která připomíná spojenec mezi Cinderellou a klasickými Warrant. Kapele sluší mnohem více než přeprodukovaná původní verze.
Bylo sázkou do loterie, jak tento další a nepoměrně větší krok ke stylovému přerodu kapele vyjde. Jenže jak to vypadá, Asking Alexandria mají od boha štěstí, takže deska se ihned vyhoupla na pátou příčku americké hitparády. Navíc je slyšet, že je nahrána přesně tak, jak kapela chtěla, a že takový kalkul, ze kterého byla podezírána, to není. Mnohem větší kalkul pro mě představují třeba Avenged Sevenfold, oproti nim mají Asking Alexandria svůj výraz pevně pod kontrolou. Uvidíme, co této kapele přinesou další roky. Našlápnuto mají při svém věku (kolem 25 let) skutečně pěkně.
|
