Jakže se tahle deska jmenuje? „Drive“? Jo, tenhle název se asi příliš dlouho vymýšlet nemusel, ten prostě vyplynul přirozeně ze samotné podstaty nahrávky. Myslím si, že Anekke van Giersbergen už dávno-dávno-dávno nemusí nikoho přesvědčovat o tom, že má v krku zlato. A přesto to prakticky na každé nahrávce (a přitom bez toho, abyste měli pocit, že jí to stojí byť jedinou kapičku potu a úsilí) dává najevo.
Nejinak je tomu i na aktuální sólovce (po odchodu z The Gathering páté, a podruhé bez potřeby přidávat ke svému jménu jakýkoliv přídavek), která má až neskutečně nakažlivou optimistkou náladu a spoustu lehoučkých, přímočaře nekomplikovaných rockových melodií, která dá dostatek prostoru i na obvyklé emotivní představení a která se pustí (v rámci téhle skoro až popově přístupné desky) i do lehoučkého experimentu.
Anneke na téhle desce jednoznačně dominuje. Je vlastně ku prospěchu věci, že se její parťáci (a šikovnost, která by je opravňovala k strhávání pozornosti, jim rozhodně nechybí) nijak netlačí dopředu a nechávají vyniknout její spontánní živelnosti. Díky téhle určité instrumentální upozaditelnosti se může stát, že deska se (nebýt dvou náladově odlišných výhybek) může slít do jedné, silně hitové, a přitom podmanivé atmosféry. Zásluhou emotivní a hravé Anneke však má každá ze skladeb svojí náladu a svůj drive. Z kolekce skotačivých, dynamických a hravých melodií není třeba vybírat jednotlivosti, celá osmička písní je postavena na hitově chytlavých motivech a přitažlivosti smyslného hlasu Anneke.
Výjimky jsou dvě – pomalá a velice emotivní a křehoučká „My Mother Said“, asi nejvíc korespondující se zpěvaččinou minulostí po The Gathering (za sebe říkám, že tenhle kouzelně citlivý ostrůvek pocitů ve strhujícím moři bouřlivé živočišnosti je vrcholem alba), a etnicky zabarvená „Mental Jungle“ s hostujícím Hayko Cepkinem, nebojící se ani decentního přitvrzení.
Tohle je vášeň, radost ze života a dokonalost při neomezeném kultivování toho daru od Boha, který má Anneke ve svém hrdle. Je strašně snadné se zamilovat do jejího hlasu. A že je „Drive“ muzika pro rádia? No a co, když koketuje s dokonalostí! Fakt by mě nenapadlo, že po tom všem, co už Anneke předvedla, může jít ještě výš.
|
