Je to na úhlu pohledu. Můžeme tvrdit, že kdyby David Reece nikdy nenahradil Uda Dirschneidera v Accept, neštěkl by po něm dnes ani pes. Ono je to totiž dvousečné. Skalní fanoušci jej tenkrát nepřijali a vytýkali mu, že německou ocelovou mašinu natlačil do amerického hardrocku. Reece tak musí po zbytek kariéry žít s vypáleným cejchem „voice from Accept“, což není jednoduché. Blaze Bailey, John Corabi nebo Ripper Owens by o tom dokázali mluvit celé dlouhé zimní večery. Kdyby Reece nikdy nezavadil o Accept a nenahrál s nimi všeobecně podceňované album „Eat The Heat“, měl by pozici dnes jednodušší. Sice je pravda, že dneska už to, že Accept krapet v roce 1989 změnili styl, nikoho moc nezajímá, jenže Reece má smůlu. Jelikož se o něm bude mluvit neustále jako o bývalém vokalistovi Accept, nikdy se už nezačlení do normální kapely, kde by pracoval pro dobro celku. Pořád bude stát trochu mimo, víceméně jako sólový umělec. A to je tak trochu další kámen úrazu. Musíme si nalít čistého vína a poznáme, že Reece je skladatel až šedivě průměrný.
To už se ukázalo na deskách Bangalore Choir (i když debut „On Target“ z dvaadevadesátého neodhaloval věci v celé nahotě), ukázalo se to v projektu Gypsy Rose i na sólovém debutu „Universal Language“. A ukazuje se to samozřejmě i na „Compromise“. Ono je to vždycky v Reeceově případě to samé. Kvalitně nahraná a kvalitně vyprodukovaná deska kde je pár dobrých nápadů, ale to je naprosto všechno. Reece zpívá dobře, kapela pěkně hraje, ale skladby jsou prostě jen průměrňoučké, až to bolí.
Najdou se sice lepší místa, jako je úvodní palba „Disaster“, balada „Someone Beautiful“, která působí jako kdyby byla béčko na singlu Journey z první poloviny osmdesátých let. Vcelku zaujme futuristická „Coast To Coast“ se zajímavě udělaným vokálem a industriálními vsuvkami. Špatný není ani riff v „Evil Never Dies“, kdyby se nejednalo o totálně vykradené Black Sabbath, a dobrý je i konec skladby „Where My Heart Belongs“, kde k uzoufání nudnou skladbu oživí akustický závěr.
To je všechno. Je to sterilní rocková deska, která nemá koule. Která sice mohla vznikat v dobrém studiu, za přispění dobrých muzikantů, ale to jí samo o sobě kvalitní nedělá. Reece je zpěvák z těch lepších a rozhodně by mu prospělo, kdyby se spojil s nějakým dobrým skladatelem, který by ušil skladby na míru jeho hlasu. Takhle je to prostě jen deska která vyšla, archiváři si ji poznamenají a pak na ní začne padat prach. Ale v Německu možná ten úspěch bude mít...
|
