Timothy Taylor čili Tyla, který si dnes říká Tyla J. Pallas, je všestranný člověk a především nebývale plodný umělec, kterého poznáte podle prvního tónu i barvy jeho specifického hlasu. V osmdesátých letech a začátkem devadesátých vedl velice svojskou formaci Dogs D´Amour, která s alby „The Dynamite Jet Saloon“ a „A Graveyard Of Empty Bottles“ představovala vrchol britského glampunku. Přestože je s debutovou deskou „A Bit Of What You Fancy“ z tohoto pomyslného trůnu sesadili jejich kolegové z Londýna The Quireboys, byli Dogs D´Amour stále úspěšní a dokonce jeli americké turné společně s Guns n´Roses (se kterými se během šňůry dostali do potyčky, když se v hotelu poprali se Slashem a Duffem McKaganem). Idylka trvala do roku 1993, kdy vyšlo na několik let jejich poslední album „More Unchartered Heights Of Disgrace“. Tyla pak nastoupil sólovou kariéru, kde za dvacet let vydal dvacítku alb. Kromě toho obnovil i Dogs D´Amour a navázal spolupráci se Spikem z The Quireboys. Kde na to bere stále energii?
Je to prostě tím, že miluju hudbu. Stačí mi jen sednout si s akustickou kytarou a hrát. Samozřejmě s kapelou je to jiné. Spolupracuji s různými lidmi. Ať už je to Spike nebo Danny Fury (bývalý bubeník Lords Of The New Church a Vain), Dave Tregunna (basista Sham 69, ex-Shooting Gallery) a Timo Kaltio (bývalý basista Hanoi Rocks). A pak samozřejmě Dogs D´Amour.
Před pár lety to vypadalo, že je s Dogs D´Amour konec. Nakonec jste se ale dali dohromady ve své nejslavnější sestavě…
Napřed jsme odehráli dvě živá vystoupení v Londýně. To bylo v únoru. Koncem osmdesátých let jsme byli považováni za jednu z nejlepších undergroundových kapel, protože jsme měli dobré refrény, byli jsme bluesoví a měli jsme svůj charakteristický styl. Pak jsme najednou hráli v Tops Of The Pops, na MTV, byli jsme na obálce Kerrangu a Sounds. Postupem času jsme si v Anglii, Evropě a Japonsku vytvořili kult. I když jsme se rozešli, tak potom, po roce 2000, už Dogs D´Amour zase hráli a dokonce jsme otevírali pro Alice Coopera. Prostě je na co navazovat.
Rok 2012 pro vás byl docela zásadní. Znovu vyšlo vaše nejúspěšnější album „A Graveyard Of Empty Bottles“. Jsi spokojený s tím, jak zní v současnosti?
Jsem s ním plně spokojen. Kdybych nebyl, tak by ta deska nevyšla.
Letos jsi vydal dvě alba „Devils Supper“. Akustickou a elektrickou verzi. Proč to?
Původně jsem chtěl vydat jen tu elektrickou část. Jenže materiálu nakonec bylo tolik, že to vydalo na dvě desky. Rozhodoval jsem se která skladba bude líp znít akusticky a která elektricky. I když se napřed točila ta elektrická deska, tak první vyšla ta akustická.
Spolupracuješ také se Spikem z The Quireboys. Je to nárazovka nebo už se to táhne od roku 1996?
Jo tehdy jsme udělali společnou desku „Flagrantly Yours“. K té jsme se pak vrátili ještě v roce 2005 s albem „Flagrantly Electrically Acoustically Yours“. Se Spikem spolupracuju průběžně od té doby. Ne, že bysme spolu museli nutně něco točit, ale čas od času si spolu zahrajeme někde v klubech. Je to pohoda.
Pojďme k tomu, co tvoji fanoušci považují za nejzásadnější, a to je comeback Dogs D´Amour v nejslavnější sestavě, která nahrála desky „The Dynamite Jet Saloon“, „A Graveyrad Of Empty Bottles“, „King Of Thieves“ a „Straight“. Co vás k tomu vedlo? Jak dlouho comeback vydrží?
Už jsem si s tou myšlenkou pohrával delší dobu. Chtěl jsem, aby naši mladší fanoušci mohli zažít právě tu naší nejslavnější éru v plné parádě. To byl hlavní důvod, proč jsme se dali zase dohromady. Možná, že některé naše společné koncerty vyjdou na DVD.
A co nová studiová deska?
Abych se přiznal, už jsme na něčem začali pracovat. Zatím je to ve fázi zkoušek a příprav. Ale deska asi bude. Ovšem ten proces, udržet nás všechny v jednom studiu, je těžký.
Když už jsme u vaší minulosti. Pořád mi vrtalo hlavou, proč se vaše čtvrtá deska jmenovala v Evropě „Errol Flynn“ a v Americe „King OF Thieves“…
A kdo byl Errol Flynn? Král zlodějů, ne? Nic za tím nehledej….
Kromě toho, že točíš sólovky, věnuješ se Dogs D´Amour, máš také vlastní vydavatelství King Outlaws. Co vlastně vydáváš kromě svých sólovek a proč si vydavatelství založil?
V osmdesátých letech, když jsme chtěli vydat „A Graveyard Of Empty Bottles“, tak jsme měli spor s China Records, kterým se nelíbilo, že chceme udělat akustické album. Předtím vyšlo „Lies“ od Guns n´Roses, tak jsme jim řekli, že GN´R udělali taky akustickou desku. A oni na to: Kdo jsou GN´R? Vydavatelství jsem si založil, abych měl svobodu. Vydávám si pod vlastní značkou svoje desky a dávám šanci mladým kapelám, které nemají peníze na to, aby se někam samy dostaly a velké společnosti je nechtějí.
Málokdo ví, že kromě muzikanta jsi taky malíř….
Mám vlastní stránku Tyla´s Art Tavern, kde jsou moje díla k vidění a ke koupi. Dělám různé druhy maleb na plátno a oleje.
Blíží se Vánoce, jak budou vypadat ty tvoje?
Budeme se manželkou balit dárky, pak se půjdeme projít po Hamphstead Heath parku a pak se zastavíme u nás v hospodě na něco k pití. Pak půjdeme domů a pokusíme se udělat vánoční večeři. Snad z toho nebude nějaká tragédie, Už jsme dvakrát skoro vyhořeli. Ale pokud se o tom nedočtete v novinách, tak proběhne všechno v pořádku.
|
