Osmatřicet let kariéry a jen šest studiových alb. To není zrovna bilance vzorného hudebního pracovníka. Jenže o to Tom Scholz nikdy nestál. Když v polovině sedmdesátých let, tehdy jako ne ještě třicetiletý, dával dohromady kapelu Boston, měl jasnou vizi největší kapely všech dob. A s debutem „Boston“, který poháněly hity „More Than A Feeling“ či „Rock n´Roll Band“ se mu to skoro povedlo. Desky se prodalo skoro třicet milionů kusů a obrovská senzace byla na světě. Dvojka „Don´t Look Back“ pověst nové supernovy zdatně přiživila, jenže pak se Scholz na osm let odmlčel. Mezitím se scénou přehnala punková revoluce, přišel heavy metal a explodoval thrash. Trojka „Third Stage“ ze šestaosmdesátého se tak mohla svým AOR přístupem jevit jako naprostá stařešina, ovšem balada „Amanda“ album opět dovedla k multiplatinovému úspěchu. Ten se kupodivu dostavil i o dalších osm let později s deskou „Walk On“, která vyšla přímo ve víru grungeové hysterie.
Osmiletý interval dodržel i poté, když v roce 2002 vyšla deska „Corporate America“, která už se musela smířit s menším úspěchem. Od té doby se událo mnoho věcí. Původní zpěvák Brad Delp spáchal sebevraždu, řady kapely opustili i jeho následovníci Fran Cosmo (ten zpíval na deskách „Walk On“ a „Corporate America“) a Michael Sweet, který dal přednost domovským Stryper. Tom Scholz se obklopil novými muzikanty a ohlásil novou desku. Ta se nahrávala deset let, na svět přišla až v prosinci právě uplynulého roku. I když se nahrávala deset let, nemluvilo se o ní zdaleka tolik jako třeba o „Chinese Democracy“ (víc to snad ani nejde…), s níž má společné právě to, že se na ní nachází nahrávky z různých časových období. Proto můžeme na albu slyšet jak hlas (ze záhrobí) Brada Delpa, tak novice Tommyho DeCarla.
Stejně jako tomu bylo na předchozích deskách, hlavním poznávacím znamením je Scholzova kytara. Její harmonie, její zvuk i nápady. Pochopitelně ani na novince nechybí klasické vícehlasé refrény, které jsou pro Boston rovněž typické od začátku kariéry. Co „Life, Love And Hope“ představuje nového, je fakt, že se na desce vystřídalo hned sedm vokalistů, což může svádět k dojmu, že se v podstatě jedná o sólové album Toma Scholze, který postavil k mikrofonu ve třech věcech („Someday“, „Love Get Away“ a vynikající „You Gave Up On My Love“, což je remake skladby z minulé desky).
Ono v podstatě ani nemusíte sledovat, kdo za mikrofonem stojí, protože Scholz je ostřílený harcovník a vokalisty si vybírá podle kvality, ale i podle barvy hlasu, aby Boston zněli jako Boston, ať už za mikrofonem stojí kdokoliv. A Boston jako Boston na „Life, Love And Hope“ skutečně zní. Troufám si říct, že žádná jiná kapela nemá takhle specifický zvuk. Jako po prvních tónech hned poznáte AC/DC, Motörhead, Iron Maiden, Black Sabbath, poznáte i Boston. Prostě NEMŮŽETE si je splést s jinou kapelou.
To stoprocentně platí od úvodní skladby „Heaven On Earth“, což je hitovka přesně v intencích kapely. Chybí jí trochu živočišnosti „More Than A Feeling“, jenže kdo by to po skoro čtyřiceti letech taky čekal. Výborná je dvojka „Didn´t Mean To Fall In Love“, která připomene album „Walk On“ (tedy až na ten podivný vstup hammondek v polovině věci). „Sail Away“ je zase na poměry Boston docela dramatická věc, ve které si vokály rozdělil Delp s country zpěvačkou Kimberley Dahme. Možná úplně nejsilnější na albu je trojice skladeb v samém středu desky – od titulní „Life, Love And Hope“, kterou výborně nazpíval nováček, po „Someday“, kde září opět DeCarlo za doprovodu Scholze.
Kvalitativně je novinka srovnatelná s předchozí „Corporate America“. Stejně jako o minulé desce se dá i o „Life, Love And Hope“ říci, že postrádá hit na první poslech (což ostatně u Boston byli za celou kariéru jen „More Than A Feeling“ a „Amanda“) a není ani tak sevřená a nadupaná jako vynikající „Walk On“. „Life, Love And Hope“ má prostě jeden účel. Udržet jméno Boston v povědomí a především udržet mu konzistentní kvalitu. Ten úkol je velice těžký. Tom Scholz a lidé kolem něho jej zvládli se ctí. Novinka je totiž stále výborná, i když už ne výjimečná deska.
|
