V undergroundu si Nicke Andersson vždycky liboval. Kdyby tomu tak nebylo, nehrál by na bicí na přelomu osmdesátých a devadesátých let s tehdy ještě podzemní deathmetalovou partou Entombed, a poté, co se dostala na vrchol s deskou „Wolverine Blues“ z třiadevadesátého, jal se Andersson založit tehdy ještě obskurní death n´rollovou formaci The Hellacopters, kde si vzal na svá ramena kytaru a postavil se za mikrofon.
Tahle kapela posléze dosáhla také velkého (samozřejmě ve svých podmínkách) komerčního úspěchu, když se z death n´rollové partičky stala univerzální rock n´rollovou formací, která výrazově čerpala z odkazu sedmdesátých let. Jenže pak Andersson The Hellacopters také rozpustil a založil si projekt Imperial State Electric. Prvotní humbuk kolem eponymní debutové desky vystřídala mlha nejasností a proto dvojka „Pop War“ vyšla jako naprosto utajený rock n´rollový typ. I trojka „Reptile Brain Music“ vychází spíše jako undergroundová záležitost, takže Andersson se zdá býti v tomto prostředí nejšťastnější.
Imperial State Electric se už od svého debutu dá označit jako přímý pokračovatel The Hellacopters. Kapele sice chybí naleštěnou alb „High Visibility“ a „By The Grace Of God“, ale klasický Anderssonův rukopis, barva jeho hlasu a zvuk kytary je rozpoznatelný na první poslech. Nechybí samozřejmě ani klasická fascinace sedmdesátými lety a zejména tvorbou legendárních Kiss, přičemž sem tam zaslechnete i vlivy Thin Lizzy (zejména ve skladbě „Nothing Like You Said It Would Be“) nebo trochu popové patiny (v „Stay The Night“).
Na desce se objevuje spousta dobrých skladeb (z nichž můžeme vypíchnout zejména úvodní „Emptiness Into The Void“, výrazné „Apologize“ a „Stay The Night“ nebo závěrečnou energickou „Down In The Bunker“), ovšem žádná nevyčnívá tak, že by se dala onačit za hit. Celá kolekce je sevřená, působí celistvým dojmem, což byla deviza i The Hellacopters. Jenže oproti nim a výše zmíněným deskám, a nebo i debutu Imperial State Electric, chybí „Reptile Brain Music“ moment překvapení. Vše je předem dané, naplánované…
V minulosti člověk mohl na The Hellacopters (minimálně mezi deskami „Payin´ The Dues a „By The Grace Of God“) obdivovat až třeskutý vývoj, kdy se z death n´rollové nebo stoner rockové, chcete-li, party stala skoro až komerční rock n´rollová formace. Tento vývoj Imperial State Electric chybí. Novinka je proto jen třetí deska do řady. Výboně se poslouchá, ale když budete chtít skutečný Anderssonův originál, sáhnete po zmíněných deskách The Hellacopters.
|
