Byla to doba, která připomínala pohádku. Svět kolem Sunset Stripu se řídil vlastními pravidly, pro které neexistovaly běžné zákony, ale vše se točilo kolem toho, kdo zrovna hrál v klubech Whiskey-A-Go-Go, Trubadour, Roxy nebo Starwood. Kolem toho, jak která kapela vypadala, kolik spotřebovala laku na vlasy, rtěnky a kolik koncertů dokázala vyprodat. Kdybyste se zeptali kteréhokoliv z muzikantů, který tohle v Los Angeles zažil, zvlhnou mu oči steskem po těch časech a rozpovídá se o historkách, večírcích a tom všem, co je tehdy provázelo.
Byl rok 1989, Největší kapelou na světě byli Guns n´Roses, kteří si užívali mnohamilionového prodeje debutu „Appetite For Destruction“. Někdejší spoluhráč Axla Rose a Izzyho Stradlina, předchůdce Slashe, kytarista Tracii Guns si neustále lámal hlavu, proč jsou Guns n´Roses tak úspěšní, když jeho kapela L.A. Guns to se svým debutem dotáhla „jen“ k jedné platině. I když tehdy díky singlům z debutu „S.E.X. Action“, „One More Reason“, „Electric Gypsy“ a „Bitch Is Back“ byli L.A. Guns nekorunovanými krály Sunset Stripu, mainstreamový úspěch se jim stále jaksi vyhýbal. Na ten důvod ani Tracii ani kdokoliv jiný nepřijde, jisté je, že s dvojkou „Cocked And Loaded“ se kapela pokusila o mainstreamový průlom. Ne že by omezila práskavost svých skladeb, ale přidala jim hitový potenciál a zvuk trošičku vyleštila směrem k popmetalu, aniž by popřela sama sebe.
Jednou z největších deviz L.A. Guns byl vždycky hlas zpěváka Phila Lewise. Díky němu byla kapela rozpoznatelná takřka ihned na první poslech. Muzikanti si toho byli vědomi a proto album „Cocked And Loaded“ začíná sám Lewis v jakémsi podivném intru „Lettin´ Go“, které se přetavuje ve výbornou streetrockovou pecku „Slap In The Face“. Zde se pro změnu ukázal Tracii Guns se svými jedovatými vpichy hned na úvod skladby, potvrdil, že je sice trochu jiným, ale manuálně stejně zručným kytaristou jako Slash.
Když už jsme mluvili o té hitovosti, první velký okamžik přichází s „Rip And Tear“, která jasně ukazuje, že se L.A. Guns od sprostých připunkovatělých skladeb z debutu hnuli ke stadiónovějšímu pojetí své hudby. I když „Sleazy Come Easy Go“ se ještě vrací do časů debutu (ten funkový úvod je grandiózní), „Never Enough“ už zase směřuje na stadiony. Právě tahle skladba otevřela L.A. Guns cestu k širšímu vysílání na MTV svým beatlesovky pojatým videoklipem, ovšem vrchol desky se nachází v následující dramatické „Malaria“. Tady se naplno projevil Gunsův cit pro složitější stavbu skladby, kterou opatřil i jakýmsi ethno motivem. „Malaria“ se sice hitem nestala, tuto funkci bezezbytku splnila balada „The Ballad Of Jayne“, která, ač ji členové kapely dnes zrovna nemilují, dopomohla desce „Cocked And Loaded“ ke statusu nejprodávanějšího alba kapely.
I když „Cocked And Loaded“ obsahuje pravděpodobně největší hity kapely, najde se zde i pár vatovitějších míst, které debutu chyběly. Jimi jsou zejména nevýrazné „Give A Little“, „Wheels Of Fire“ a zejména naprosto zbytečná instrumentálka „I´m Addicted“. Ovšem není to tak, že by L.A. Guns ke konci desky docházel dech, protože "Magdalaine", „17 Crash“ a „Showdown (Riot On Sunset)“ představují typy na utajené hity, kterou jsou možná ještě lepší než ty skutečné hity. Tím skutečným se nestala, ač do ní byly vkládány velké naděje, závěrečná „I Wanna Be Your Man“ s geniálním obratem v textu: Look in the mirror, what I see, I see the devil a he´s lookin´ at me“.
Bylo to dané dobou i velkou koncentrací hitů, že „Cocked And Loaded“ se nakonec stalo nejúspěšnějším albem v historii kapely, když platinové ocenění získalo brzy po svém vydání. Ovšem opět jen jediné. Jenže i tyhle časy měly brzy vzít za své…
|
