Přišla doba velkých změn. Turné k „Hollywood Vampires“ po boku Skid Row a Love/Hate bylo sice hodně úspěšné, ovšem v té době už byl cítit naprostý přerod scény, kdy zejména hairmetaloví kalifornští desperáti byli na černé listině a jediným komu se ještě dařilo jako za starých časů, byli Guns n´Roses, brázdící svět s programem „Use Your Illusion“ Naproti tomu L.A. Guns byli v troskách. Napřed je opustil bubeník Steve Riley, pak i jeho nástupce M.C. Bones a v řadách kapely se začali bubeníci střídat jak na běžícím pásu. „Vlastně, jaké kapely. V té době L.A. Guns existovali jen na papíře. Když jsme nahrávali „Vicious Circle“ ani jsme se nepotkali ve studiu. Vypadalo to tak, že každý člen šel nahrávat, až když měl jistotu, že tam bude sám,“ popisuje tehdejší stav věci Tracii Guns. Ten byl v mezičase nejčinnější, protože stihl natočit desku se superskupinou Contraband, kde kromě něho působil zpěvák Shark Island Richard Black, kytarista Michael Schenker, basistka Vixen Share Pedersen a bubeník z Ratt Bobby Blotzer. Navíc se na japonském trhu objevilo album jeho hardcorového projektu Killing Machine.
Proto nakonec některé party pro „Vicious Circle“ nahrál Myron Grombacher, něco Doni Gray, něco dokonce původní bubeník Nickey Alexander, ovšem většinu alba odbubnoval novic Michael Gershima. „Vicious Circle“ přináší ale změn mnohem více. Z L.A. Guns se tak stala jedna z mnoha kapel nafintěné éry osmdesátých let, která se snažila posluchače přesvědčit o tom, že se z kdysi pouličních spratků stala alternativní rocková kapela. Jak už to tak bývá, u některých kapel to dopadlo tragicky, u L.A. Guns byl naštěstí výsledek dobrý.
„Vicious Circle“ je ale prostě jiná deska. Když porovnáte jí a debut, jediným pojítkem je vlastně hlas Phila Lewise. Na Gunsovu klasicky jedovatou kytaru narazíte jen zřídkakdy a pouliční virvál střídá spíše hardcorová neurvalost a celkově alternativnější přístup k věci. To je patrné hned od úvodní „Face Down“, kde se objevují právě tyto v minulosti neslyšené prvky. „No Crime“ je naproti tomu klasičtější skladba, ovšem tady nutno poznamenat, že si až nestydatě v refrénu bere inspiraci ze „Slave To The Grind“ od Skid Row. „Long Time Dead“ hraje opět na alternativnější strunu, ovšem má natolik výrazný nápad, že se jedná o jednu z nejlepších skladeb alba.
Ona v podstatě celá plocha desky je jaksi rozpolcená. Je na ní slyšet, že v té době to každý z členů táhl jiným směrem. Proto tady jsou neurvalé, zběsilé a s hardcorovým punkem koketující skladby „Killing Machine“, „Kill That Girl“ nebo „I´m The One“, je tu kopírka „Sweet Emotions“ od Aerosmith pod názvem „Chasing The Dragon“, halucinogenně zamlžená „Fade Away“, klasicky znějící skladby „Why Ain´t Bleeding“ , „Kiss Of Death“ a „Nothing Better To Do“, kde úlohu hlavního zpěváka převzal basista Kelly Nickels. K dovršení celého guláše střed alba patří baladě „Crystal Eyes“ z „Hollywood Vampires“.
Ovšem nelze desce upřít, že by jí chyběly nápady. Právě naopak. Nápadů je tu možná více, než na jakémkoliv ze tří klasických alb a rozhodně více, než kterémkoliv následujícím. Jen je všechno hrozně zmatečně poskládané a deska nedrží při sobě. Vypadá to, že každá skladba si hraje na vlastním písečku, navíc špatná produkce také album nedokázala zcelit dohromady. Je to škoda, ovšem když budete pořádně hledat, objevíte skutečně zajímavé momenty.
„Na turné budeme tak dlouho, dokud „Vicious Circle“ nebude platinové“, chvástal se v roce 1995 v Metal Hammeru Phil Lewis. Nakonec k turné ani pořádně nedošlo. „Vicious Circle“ se v Americe vůbec nedostalo do hitparády a v Japonsku okupovalo usmolené osmapadesáté místo. Všechno pak vzalo rychlý konec. Ze sestavy utekli jeden za druhým Lewis, Nickels i druhý kytarista Mick Cripps. Guns zůstal sám…
|
