Konec devadesátých let byl pro L.A. Guns asi nejzmatenějším obdobím v jejich historii. Všechno se to táhlo už od poloviny devadesátých let, kdy se rozpadla klasická sestava a Tracii Guns vydal pod hlavičkou kapely velice netypickou desku „American Hardcore“. Ta samozřejmě propadla, protože zbytek fanoušků klasických L.A. Guns nebyl na hardcorové experimenty zvědav a nový „věrný“ nepřibyl ani jeden. Jako hlavní viník byl označen zpěvák Chris Van Dahl, který brzy ze sestavy vylétl a jeho místo zaujal Joe L´Este. Ani ten se brzy neohřál a za pár měsíců odešel, aby obnovil své domovské Bang Tango.
Přišel Ralph Seanz, vizuálně i pěvecky klon Davida Lee Rotha. S ním se L.A. Guns přece jen odhodlali ke studiové práci a jeho hlas je vedle Gunsovy kytary ke slyšení na průměrném EP „Wasted“. Jenže i ten byl za pár měsíců pryč a v současné době pod pseudonymem Michael Starr sklízí úspěchy s comedyrockovým špektáklem Steel Panther. V tu chvíli si Guns vyhlédl Jizzyho Pearla. Zkušeného, ale na můj vkus až moc přeceňovaného matadora losangeleské scény, který měl za sebou prvotní úspěchy s Love/Hate (pak samozřejmě tvrdý pád na hubu) a který v budoucnu bude plnit funkci zpěváka skomírajících hvězd hairmetalu (Ratt, Quiet Riot, Steven Adler…).
První červen 1999 se proto na pulty obchodů dostala zbrusu nová deska „Shrinking Violet“. O její vydání se po celém světě postaralo několik nezávislých firem a proto se album dostalo na trh s různými obaly a s různým pořadím skladeb. Možná to bylo tím, že i samotná kapela si nevěděla s materiálem, který složila, rady. Novinka ani v nejmenším nepřipomínala předchozí „American Hardcore“, ale ani alba klasické éry. Desku možná nejlépe charakterizuje hned úvodní „I´ ll Be There“. Guns se sice snaží vrátit k hardrocku, nebo k hairmetalu, chcete-li, ovšem jsou stále ještě příliš poznamenáni děním devadesátých let. Rileyho bicí zní stále kýblovitě, což je zvuk, který se hodí spíše k takovým Pro-Pain a atmosféra nahrávky je načichlá alternativou a pochmurným oparem postgrunge.
Dvojka „Gilr You Turn Me On“ sice trochu jede, ovšem spíše působí jako garážový punkrock. „Cherries“ se naopak snaží vrátit do osmdesátých let a i přes vydařený refrén jde všechno hrozně křečovitě, ztuha. Vše ale pohřbí naprosto prapodivná balada „Decide“, kde sice Pearl podává dobrý výkon, ale nápady (tedy ty dobré) prostě chybí. Střed desky v podobě skladeb „It´s Hard“ a „California“ sice patří k tomu lehce nadprůměrnějšímu, co „Shrinking Violet“ nabízí, ovšem i tak se nejedná o žádný zázrak. Zejména v „It´s Hard“ zní Pearl spíše jako nastydlý Dave Mustaine.
Paradoxně nejlepším kousem je následující trojice balad, což zrovna nebyl producentsky chytrý tah. Ovšem slyšeli jste někdy od Gilbyho Clarkea dobrou producentskou práci? „Dreamtime“ má hitové ambice a je z ní cítit skutečná radost z hraní a duch osmdesátých let, což je práce zejména kláves Teddyho Andreadise (jinak koncertní hráč Guns n´Roses na Use Your Illusion World Tour). „Bad Whiskey“ má zase bluesovější atmosféru, která se přenese i do následující „Barbed Wire“, která ovšem působí jako B strany singlu z doby „Hollywood Vampires“.
Konec desky je už zase takový…. nijaký. „Big Little Thing“ je průměrňoučká věcička, kterou si po jejím poslechu sotva zapamatujete, což je v podstatě případ i titulní „Shrinking Violet“ a o ne zrovna vydařeném coveru „How Many More Times“ z díly Led Zeppelin ani nemluvě.
Prostě „Shrinking Violet“ není přesvědčivá deska. Zní spíše jako takové lepší demo z garáže, nápadů nemá zrovna na rozdávání a ve výsledném účtování je v diskografii L.A. Guns asi nejslabší položkou. O tom, že její úspěch nepřišel, se snad nemá ani smysl zmiňovat. Guns se tak musel kajícně vzdát všech experimentů a vrátit do hry starou sestavu. „O tom, že bych oslovil Phila, jsem uvažoval už po „American Hardcore“, ovšem to ještě neuplynula doba, kterou jsme oba potřebovali“, svěřil se před lety Guns. To už ale na pódiu stál po boku svého „pistolnického dvojčete“.
Doba zmatků (tedy aspoň na pěveckém postu) začínala být u konce. Už při natáčení desky kapelu opustil basista Johnny Crypt, kterého na skok nahradil Chuck Garric (později Alice Cooper, Eric Singer Project, Beasto Blanco). Dlouho nevydržel ani Pearl a pouhé čtyři měsíce po vydání „Shrinking Violet“ už na pódiu stála nejslavnější sestava L.A. Guns.
|
