Steve Conte sice nepatří mezi světovou kytarovou extraligu, ovšem jeho jméno je na scéně za více než dvacet let už dost dobře etablované. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let začínal jako jeden z tvůrčích mozků kapely Company Of Wolves, na které se hledělo jako na jednu z možných nadějí rock n´rollu. Nestalo se a jméno dnes osmačtyřicetiletého kytaristy se na veřejnosti s plnou parádou objevilo v roce 2006, kdy se spolu s Davidem Johansenem, Sylvianem Sylvianem a někdejším basistou Hanoi Rocks Samim Yaffou podílel na comebacku megakultovních New York Dolls.
Posledních deset let proto Conteho akcie na rockovém kolbišti stoupají. Nejen proto, že se s New York Dolls podílel na dvou comebackových deskách, ale pak s Yaffou odešel k někdejšímu frontmanovi Hanoi Rocks, aby se stal spolu s Gingerem (The Wildhearts) a v současné době s Dregenem (ex-Backyard Babies) oporou jeho doprovodné kapely. Conte je v současné době dostatečně silný v kramflecích a proto (stejně jako kolega Dregen před pár týdny) nabízí svůj sólový debut. Neskrývá se za zády New York Dolls, Monroea ani své vlastní kapely Crazy Truth. Jen sám, s řadou zajímavých hostů (jak z doprovodné kapely Michaela Monroea, tak z řad kapel jako Georgia Satellites, původních Company Of Wolves, The Urban Voodoo Machine, či z doprovodné kapely Alice Coopera)…
Jak bude Conteho sólový debut znít, bylo celkem očekávatelné. U Monroea platí vedle Dregena za toho konzervativnějšího kytaristu, který má feeling z nejklasičtějších amerických tradic (spíše než v punkovém vyznění), u Chucka Berryho, Billyho Squiera , Paula Simona nebo Bruce Springsteena. Zapomenout samozřejmě nesmíme ani na vlivy stařičkých Rolling Stones. Právě díky nim můžeme „NYC Album“ přirovnat k tvorbě britských Dogs D´Amour.
Conte je takovým písničkářem ve stylu Izzyho Stradlin. Nesází se na hutnost zvuku, bombastickou produkci, ale na písničku, která může být natočena třeba jen na čtyřstopém magnetku. A skutečně některé mají velkou sílu. Rozhodně jeden z nejvýraznějších kousků alba „Ok DJ“ nebo rychlá, klasicky rock n´rollová „What Would I Do If I Were Me“, která je hodně ovlivněná právě Stradlinovým skladatelským rukopisem. Conte ovšem má i víc poloh a jako správný Američan se neštítí dotknout ani country. Nejprve jen trochu nesměle v „Anytime At All Times“, ovšem v závěrečné „Tax Free“ jeho nashvillské choutky nabudou mnohem větších rozměrů.
„NYC Album“ přesně odkrývá Conteho hudební kořeny. Jak by se ještě před lety dalo očekávat, nepatří k nim kupodivu ani tak New York Dolls (kde nahradil samotného Johnnyho Thunderse), jako spíše hudba ještě starší a stylově víc směřující k americkému písničkářství. Deska proto zní hodně upřímně.
|
