Možná se dnes osmapadesátiletý Jake E. Lee bude zdát v přehledu Ozzyho kytaristů vedle Randyho Rhoadse a Zakka Wyldea tím méně důležitým, ovšem to by byla velká křivda. Je sice pravda, že u Madmana působil v letech, kdy byl principál asi nejvíce vláčen svou alkoholovou a drogovou závislostí a desky „Bark At The Moon“ a „The Ultimate Sin“ jsou dnes (asi neprávem) řazeny za takové monolity jako „Blizzard Of Ozz“, „No More Tears“ a „Ozzmosis“, ale za to Lee přece nemůže. A postupem let jeho jméno zapadlo. Projekt Badlands, který koncem osmdesátých let postavil s epizodním zpěvákem Black Sabbath, dnes už dávno zesnulým Rayem Gillenem, se i přes výborná alba nesetkal s velkým komerčním úspěchem. Sólové desky (na debutu „A Fine Pink Mist“ spolupracoval se současným bubeníkem Korn Rayem Luzierem) jsou těžce raritní záležitosti, které oslovili leda tak někoho v Japonsku a na poslední desce glamrockových hippies Enuff Z´Nuff prostě Lee nebyl ten Lee, kterého známe z alb Ozzyho.
Proto Red Dragon Cartel budí od ohlášení natáčení desky vcelku pozornost. Už prvotním Leeho prohlášením, že se bude jednat o kytarovou hudbu a silné skladby s řadou výborných hostů. Ano, můžete si říct, že je to jen jedna z dalších all star group, kteří se stejně nejpozději po druhé desce rozpadnou, ale v tomto případě by takový odsudek byl nespravedlivý. Alespoň tak to zatím vypadá. Lee sice na desku dokázal sehnat takové persony jako je Robin Zander (Cheap Trick), Rex Brown (ex-Pantera), Scott Reeder (ex-Kyuss), Paul Di´Anno (ex-Iron Maiden), Brent Fitz (Slash, ex-Union, Vince Neil) nebo Jeremy Spencer (Five Finger Death Punch), ale základ leží v pevné sestavě, kde kromě něho figuruje zpěvák DJ Smith, basista Ronnie Muncaso a bubeník Jonas Fairley. Proto tahle kapela vykazuje jakousi životaschopnost do dalších let. Ale nepředjímejme…
Je na světě málo kytaristů, které poznáte podle prvních tónů. Ovšem Jake E. Lee, ať jakkoliv podceňovaný v minulých letech, patří mezi ně. A proto hned s úvodním riffem skladby „Deceived“ na mysli vytanou vzpomínky na riff „Bark At The Moon“, až by se možná dalo mluvit o drobném vykrádání. Ale to v tomto případě můžeme přejít s klidným úsměvem, protože tady se už jedná právě o ten charakteristický rukopis.
Ono v podstatě na celé ploše alba Leeho kytara doslova čaruje a ukazuje, proč byl právě tenhleten pán svého času považován za jednoho z největších objevů rockové scény. Posluchači učaruje i moderní zvuk, který ze své kytary loudí a který dává skladbám, stavěným na základech jako z roku 1985, esprit až jakéhosi futurismu. Proto i Robin Zander z heavy/poprockových Cheap Trick zní ve „Feeder“ až neskutečně moderně. I Paul Di´Anno ve „Wasted“ přišel o ten typicky hospodský odér své tvorby posledních dvaceti let, a jeho projev je až překvapivě seriózní.
Prim pochopitelně hraje kytara. Vypadá to, jako kdyby si Jake chtěl vynahradit těch posledních pětadvacet let, kdy na hudební scéně rozhodně nehrál první housle. Ovšem nespal. Absorboval do sebe vlivy trendů, které se scénou prohnaly. Proto dokáže znít až neskutečně strojově chladně, dalo by se říci až industriálně v „Big Mouth“, kde se o vokály postarala Maria Brink z metalcorových In This Moment. Jindy je zase tradičnější, ovšem vždy vymyslí takový fígl, že prostě zní zajímavě jako ve „Slave“, kde roli hlavního zpěváka na svá bedra vzal kmenový člen Red Dragon Cartel DJ Smith. I on je jedním z překvapení desky, protože jeho jméno bylo dosud známé pouze v těsných undergroundových kruzích a na tomto albu se prezentuje jako velice schopný zpěvák, jehož hlas balancuje na pomezí Ozzyho, Sebastiana Bacha a Jeffa Keitha (Tesla).
Takže, když to shrneme, je debut téhle kapely velice vydařenou záležitostí. Ovšem, jak už jsem řekl, uvidíme, jestli ji nepostihne osud podobných uskupení a nejedná se jen o výkřik do tmy. U mě zatím dobrý. Takže tu máme první překvapení letošního roku.
|
