 Norové Malice In Wonderland se svou stejnojmennou debutovou deskou vpluli na scénu jako celkem průměrně znějící gothic rocková kapela s podmanivým vtíravým vokálem. Ačkoliv měla tehdy kapela našlápnuto dobrým směrem, po prvotině se na dlouhou dobu odmlčela, aby po osmi letech přišla s nástupcem, nesoucím jméno „The Royal Brigade“, o poznání originálnějším a vyspělejším, přesto neztrácejícím temnější atmosféru.
Na novince kapela objevuje přímější styl a čistší feeling, který není zbytečně přezdobený. Také se daleko více usazuje a inspiruje v glamu, či hairmetalu a všeobecně spíše čerpá z minulosti, než aby se chytala současných postupů, což ve výsledku vůbec není na škodu.
Album „The Royal Brigade“ má příjemný rozjezd u intra „Diamonds“ doprovázeného pouze akustickou kytarou. Hned následující polovina alba dává znát, že deska je opravdu mnohem glamovější než její předchůdce (trochu jako by se odrážela od tvorby už rozpadnuvších se švédských kolegů The Ark), také mnohem více melodičtější a průzračnější. To, že se jedná o stejnou kapelu, která před lety vydala „Malice In Wonderland“, lze poznat tak možná podle vokálu, neboť hudba je okleštěná o gotické aranže, a daleko více klade důraz na kytaru ala sedmdesátá, osmdesátá léta.
Titulka „The Royal Brigade“ patří bezpochyby mezi top alba, svižná „skočná“ melodie je jednou z největších předností nejen této skladby. Hlavní zlom přichází u pomalé sladkobolné „Like The Desert Miss The Rain“ s hostující vokalistkou, kdy se album přehoupne od poměrně chytlavých songů k ještě chytlavějším.  Desku zavírá opět pomalejší lehounké klišé „A Tear And Whisper“, myšleno v nikterak kritickém smyslu. Skladba je sladkou tečkou za naservírovanou deskou a pomyslnou třešničkou na dortu.
Malice In Wonderland pravděpodobně výraznou díru do světa neudělaji, ale „The Royal Brigade“ je hodně pohodovou a příjemnou záležitostí pro posluchače oblibující jednoduchý, avšak líbivý styl.
|
