Darkyra Black je mladá zpěvačka z Austrálie, což je poměrně exotická destinace pro cokoliv, co má něco společného s gotikou. „Dragon Tears“ je jejím debutem a jedná se o koncepční příběh založený na gotickém výkladu příběhů o gejše, končící tragédií. Láska, ztráta, chtíč, zrada a pomsta. Hudba Darkyry Black se pohybuje na pomezí rocku a metalu. Respektive není příliš tvrdá, ale na druhou stranu se nejedná o podbízivou líbeznost, jakou produkuje spousta evropských kapel s dívkou u mikrofonu. Můžeme mluvit o gothic rocku, popu, nechybí ani špetka progu a symfonické elementy jsou nepřeslechnutelné.
Album je velice atmosférické. Dokáže vás vtáhnout do sebe a přináší celou paletu různých pocitů. I přes více než hodinovou délku nenudí. Myslím, že každý kdo má rád rockovou muziku, si tu něco najde. Po instrumentální stránce je „Dragon Tears“ až nečekaně bohaté. Ale nikoliv přeplácané, prostě je co poslouchat.
Největší zbraní Darkyry Black je ale ona sama. Po delší době zase přichází dáma s originálním a silným hlasem. Má zvláštní, nízko položený hlas a ještě zvláštnější vibrato. Její hlas se vám propálí do hlavy a jen tak na něj nezapomenete. Samozřejmě pokud si to skladba žádá, zvládá i výšky nebo odstíny zpěvu, na jaký jsme u gothiky zvyklí. Je radost slyšet takhle „odlišnou“ zpěvačku.
Největším hitem desky je jednoznačně „Tears by Candlelight“. Ne že by ostatní skladby byli horší, ale tohle je píseň, kterou prostě nemůžu vyhnat z hlavy. Navíc přesně reprezentuje vše, o čem Darkyra Black je. Ten hlas, ta atmosféra, nezvyklá dramaturgie skladby. Dokonce i ten šepot, kterým zazní uprostřed skladby, je prostě hrozně přitažlivý. Jediné co musím „Dragon Tears“ vytknout, je možná trochu slabší konec. Ale to je klasická věc u prvotin.
Zajímavé album, které dle mého vlévá čerstvou krev do trochu líných gothických žil.
|
