PEARL JAM - Dark Matter
to Demonick: člověče už si přešlápni, tys to...

PEARL JAM - Dark Matter
Moje velice oblíbená kapela. Je pravda, že...

PEARL JAM - Dark Matter
Zvykni si, tento "redaktor" inak pisať ani nevie...

PEARL JAM - Dark Matter
Jsem fanouškem od roku 1993. Když vynecháme Když...

IMPERIAL AGE - New World
No, je vidět, že co člověk, to názor. Protože za...

NIGHTBLAZE - Nightblaze
Pro vyznavače AOR/melodicrocku nebude od věci...

Ronnie ATKINS - Make It Count
...nejlepší Atkinsova sólovka. Tady se Sava...

BIG BIG TRAIN - The Likes of Us
Skvelá a výpovedná recenzia, Jirko. Album je...

TIERRA SANTA - Mejor morir en pie
Díky, takový koment samozřejmě potěší :-)

TIERRA SANTA - Mejor morir en pie
Díky za tento seriál. Toto a předchozí...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




MIRACLE MASTER - Tattooed Woman

Pamatujete na Marcuse Jürgense? Maníka, který před dvaceti lety zpíval v Brainstorm? Tak ten s nahrávkou „Tattooed Woman“, kterou začátkem března vypustili do světa německo-dánští rockeři Miracle Master nemá vůbec nic společného. Je totiž jediným členem kapely Pump, který se nahrávání desky neúčastnil. A na těch zůstavších pumpařích je mi velice sympatické (tedy, netuším, jestli v tom třeba nahrála roli autorská práva), že se se změnou zpěváka dokázali rozloučit se svojí minulostí a s novicem Oliverem Weersem začít pěkně od nuly. Zanikli Pump, ať žijí Miracle Master!

Ne, to nemyslím jako lacinou frázi. Dlouhá léta, strávená u pumpy, jsou totiž na „Pokérované paní“ sakra znát. Z desky dýchá nadhled a lehkost, hráčská vyzrálost a radost (velice živé kytary, jedno zda riffující či skvěle sólující, poháněné čilou a pestrou rytmikou), schopnost napsat povedenou melodii (v těch nejlepších momentech mi z toho lezou dospěláčtí Pretty Maids) a tyhle klady pak násobí i Jornovsky zabarvený suverénní a silný Weersův vokál. Miracle Master provozují poměrně střízlivě zemitý, šťavnatě šlapavý hard-heavy-rock- metal, který sice nemá potřebu útočit na hitovost, ale přesto spolehlivě vtáhne do děje. A řeknu vám, že ani po x-tém poslechu, kdy z konzistentní nálady (a pestrých nápadů) alba nekouká nic, co by působilo výjimečně, si netroufnu prohlásit, že ta pouze střízlivá líbivost a současně určitá syrovost by byla mínusem alba, či snad že by dokonce začala nudit. Naopak, trvalé decentní vzrušení a napětí se ne a ne opotřebovat.

Na téhle maximálně soudržné desce se jen těžko vybírá tip na to, co doporučit k rychlému seznámení s kapelou. Prakticky každá ze skladeb se drží jasně daných žánrových pravidel (výjimkou budiž snad jen vláčně melancholický a emotivní úryvek „Highway To Heaven“) a může být ideálním reprezentantem alba. Když na skvěle zvládnutou hudební abecedu naroubujete hudební vyzrálost a entusiasmus, nemůže to dopadnout špatně. Ta pokérovaná kočička s bouchačkou prostě míří do černého!

Savapip             

Vzpomínám si na konec devadesátých let, kdy by v jakémsi časopisu rozhovor se slovutným Johnem Kalodnerem, dlouhá léta šedou eminencí Aerosmith a v té době zachráncem kariér kapel osmdesátých let jako Ratt, Great White, Dokken, ale také Bon Jovi a Def Leppard. V té odbě se na scéně objevili HammerFall a mluvilo se o nich jako o zachráncích heavy metalu. Metal se opět začal dostávat do popředí a na Kalodnera jako osvědčeného vizionáře putovala otázka, jaký trend se pak dostane do popředí: „Jsem si skoro jistý, že se na vrchol vrátí melodický hard rock,“ odpověděl tento rockový guru s rasputinovskou vizáží. Možná to bylo v té době jeho zbožné přání, protože alba pod která se toho roku 1999 (zmínění Ratt, Great White, dále pak třeba Slaughter či Bonfire) v mansonovsko-limpbizkitovské době propadla.

Kalodner se ale nemýlil. Melodický hard rock se skutečně zhruba před osmi, deseti lety skutečně na výsluní vrátil a od té doby roste nových a nových kapel jako hub po dešti. Sice se z toho nestal celosvětový trend, ale přibývají další a další jména a scéna je už opět naprosto rozmělněná. Kdejaký mladý muzikant se chce ukázat jako zachránce žánru, ale v praxi je to tak, že vzniká jedna deska za druhou a většinou se jedná o průměrná či lehce nadprůměrná díla. Ta všechna těží ze zajetých postupů, které se ustálily už v sedmdesátých let a vypilovaly v dekádě následující. Originality na těch kapel není většinou ani co by se za nehet vešlo a nápady aby člověk také pohledal.

Dánsko-němečtí na tom až tak bídně nejsou, ale tak slavně taky ne. „Tattooed Woman“ je jejich debutem a má všechny atributy popsané výše. Je tady vynikající zvuk, dotažené instrumentální výkony, ale jinak postupy, které už v osmdesátých letech využívali jejich krajané Bonfire a to byla už v té době druholigová kapela. Muzikanti nejvíce staví na jménu svého zpěváka Olivera Weerse, kodaňského rodáka, který má sice pro daný styl absolutně ideální hlas, ale mezi tisíci ho nepoznáte. Je cítit, že se dere do poloh Bruce Dickinsona, jindy chce být Davidem Coverdalem.

Na druhou stranu, některé skladby nejsou zlé. „Highway To Heaven“ má výborný refrén, který si na chvíli zapamatujete. „Miracle Master“ je velice slušnou motorkářskou vypalovačkou, titulní „Tattooed Woman“ zase svou sílu staví na hybném groove AC/DC a vícehlasém refrénu, což taky není vůbec k zahození a závěrečná „We All Touch Evil“ by byl vcelku dobrý hit až na to příšerné kytarové sólo, které evokuje ten nejodpornější balast osmdesátkou produkce . Ale pak jsou tady plytké věci jako „Fly Away“ nebo „Why Religion“, ze kterých odkapává zoufalá snaha o nějaký nápad, který ne a ne přijít.

Shrnutí je následující. Tahle deska poslouží dobře jako kulisa k jakékoliv činnosti. Klidně ji můžete pustit i při konci rozjeté párty, kdy už je stejně každému jedno co hraje. V těch případech neurazí. Pokud v ní ale budete hledat nějaké poselství, tak na tuhle kapelu rovnou zapomeňte.



Pepsi Stone 5/10

www.miracle-master.com

YouTube ukázka - Miracle Master

Seznam skladeb:
1. Come Alive
2. Fly Away
3. Stay With Me
4. Forgive Yourself
5. Miracle Master
6. Will To Survive
7. Why Religion
8. Tattooed Woman
9. Highway To Heaven
10. Tear Down The Walls
11. We all touch Evil

Sestava:
Oliver Weers - zpěv
Marcel 'Selly' Bernhardt - kytara
Axel 'Aki' Reissmann - kytara
Michael Vetter - baskytara
Andreas Minich - bicí

Rok vydání: 2014
Čas: 43:33
Label: GoldenCore Records/ZYX Music
Země: Německo/Dánsko

Foto: archiv kapely


Vydáno: 16.04.2014
Přečteno: 3991x




počet příspěvků: 1

Titulek:Příspěvek:Datum:Jméno:
Dalšíslušná porce...17. 04. 2014 20:36 b.wolf


 
Metalforever.info © 2006 - 2024     RSS - články

stránka byla načtena za 0.09292 sekund.