Dnes je 12.9.2025, svátek má Marie
|

HELLOWEEN - Giants & Monsters To bude nějaký komplex! Trable doma, nebo malý... |
HELLOWEEN - Giants & Monsters Njn, hlavně že ty jsi ten největší borec, co tady... |
FEUERSCHWANZ - Knightclub U tohoto nevím jestli se smát nebo brečet smíchy.... |
WARMEN - Band of Brothers Za mne lehké zklamání. čekal jsem po minulé desce... |
HELLOWEEN - Giants & Monsters b.wolf: Když nemusíš Derise, tak si nepouštěj... |
HELLOWEEN - Giants & Monsters Hm, výborný? Slyšels to album? Na smečku kdysi... |
HALESTORM - Everest Mne ten album absolútne nesadol. Nulová energia... |
Michael KISKE, Michael WEIKATH (HELLOWEEN) - Každá skladba na desce má své místo Taky mi přišlo, že Weiki si asi moc rozhovor... |
WARMEN - Band of Brothers Bohužiaľ musím súhlasiť s recenziou. |
HELLOWEEN - Giants & Monsters Jsem rád, že tu zazněla chvála na Under The... |
MIRACLE MASTER - Tattooed Woman |
|
Savapip ![]() |
![]() |
Vzpomínám si na konec devadesátých let, kdy by v jakémsi časopisu rozhovor se slovutným Johnem Kalodnerem, dlouhá léta šedou eminencí Aerosmith a v té době zachráncem kariér kapel osmdesátých let jako Ratt, Great White, Dokken, ale také Bon Jovi a Def Leppard. V té odbě se na scéně objevili HammerFall a mluvilo se o nich jako o zachráncích heavy metalu. Metal se opět začal dostávat do popředí a na Kalodnera jako osvědčeného vizionáře putovala otázka, jaký trend se pak dostane do popředí: „Jsem si skoro jistý, že se na vrchol vrátí melodický hard rock,“ odpověděl tento rockový guru s rasputinovskou vizáží. Možná to bylo v té době jeho zbožné přání, protože alba pod která se toho roku 1999 (zmínění Ratt, Great White, dále pak třeba Slaughter či Bonfire) v mansonovsko-limpbizkitovské době propadla.
Kalodner se ale nemýlil. Melodický hard rock se skutečně zhruba před osmi, deseti lety skutečně na výsluní vrátil a od té doby roste nových a nových kapel jako hub po dešti. Sice se z toho nestal celosvětový trend, ale přibývají další a další jména a scéna je už opět naprosto rozmělněná. Kdejaký mladý muzikant se chce ukázat jako zachránce žánru, ale v praxi je to tak, že vzniká jedna deska za druhou a většinou se jedná o průměrná či lehce nadprůměrná díla. Ta všechna těží ze zajetých postupů, které se ustálily už v sedmdesátých let a vypilovaly v dekádě následující. Originality na těch kapel není většinou ani co by se za nehet vešlo a nápady aby člověk také pohledal. Dánsko-němečtí na tom až tak bídně nejsou, ale tak slavně taky ne. „Tattooed Woman“ je jejich debutem a má všechny atributy popsané výše. Je tady vynikající zvuk, dotažené instrumentální výkony, ale jinak postupy, které už v osmdesátých letech využívali jejich krajané Bonfire a to byla už v té době druholigová kapela. Muzikanti nejvíce staví na jménu svého zpěváka Olivera Weerse, kodaňského rodáka, který má sice pro daný styl absolutně ideální hlas, ale mezi tisíci ho nepoznáte. Je cítit, že se dere do poloh Bruce Dickinsona, jindy chce být Davidem Coverdalem. Na druhou stranu, některé skladby nejsou zlé. „Highway To Heaven“ má výborný refrén, který si na chvíli zapamatujete. „Miracle Master“ je velice slušnou motorkářskou vypalovačkou, titulní „Tattooed Woman“ zase svou sílu staví na hybném groove AC/DC a vícehlasém refrénu, což taky není vůbec k zahození a závěrečná „We All Touch Evil“ by byl vcelku dobrý hit až na to příšerné kytarové sólo, které evokuje ten nejodpornější balast osmdesátkou produkce . Ale pak jsou tady plytké věci jako „Fly Away“ nebo „Why Religion“, ze kterých odkapává zoufalá snaha o nějaký nápad, který ne a ne přijít. Shrnutí je následující. Tahle deska poslouží dobře jako kulisa k jakékoliv činnosti. Klidně ji můžete pustit i při konci rozjeté párty, kdy už je stejně každému jedno co hraje. V těch případech neurazí. Pokud v ní ale budete hledat nějaké poselství, tak na tuhle kapelu rovnou zapomeňte. |
Pepsi Stone 5/10 |
www.miracle-master.com |
Vydáno: 16.04.2014 Přečteno: 4184x |
Titulek: | Příspěvek: | Datum: | Jméno: |
Další | slušná porce... | 17. 04. 2014 20:36 | b.wolf |