Když se řekne jméno kapely Massacre, každý správný deathmetalista si hned vybaví kultovní debut „From Beyond“ z jedenadevadesátého, který se okamžitě stal metalovým hitem číslo jedna v tehdejší sezóně. Jasně death metal tehdy frčel a když jej do rukou vezmou tři odpadlíci se Schuldinerových Death a to kytarista Rick Rozz, basista Terry Butler a bubeník Bill Andrews, které doplnil osobitý growler Kam Lee, tak je jasné, že je hned o senzaci postaráno. Ta nesoucí název Massacre ale neměla dlouhého trvání. Fanoušci čekali na další desku pět let, a když konečně „Promise“ v šestadevadesátém vyšla, jedna se o experimentální album, které přineslo jen velké zklamání.
Pak se skoro na dvacet let voda nad Massacre uzavřela. Zničehonic je tu ale album „Back From Beyond“. Na co odkazuje je už jasné z názvu. Z něho je také čitelné, že kapela „Promise“ sama bere jako nepovedený úkrok stranou (ze zpětného pohledu se o takový průser nejedná) a v současné době chce sázet na jistotu. O jednu však přišla, když se nedohodla s problematickým vokalistou Kamem Lee, kterého nahradil už ne tak osobitý, ale rozhodně i tak kvalitní pěvec Ed Webb. Navíc chybí i původní bubeník Bill Andrews, místo kterého na stoličce sedí Mike Mazzonetto. Ovšem ani fakt, že z původních Massacre je dnes v sestavě pouze Rozz a Butler, z kapely nečiní pouze revival sebe sama.
Massacre jsou pořád nářez. Notně oldschoolový, bez sebemenší kapky sebereflexe, bez jakéhokoliv progresu a dalo by se říci, i bez stěžejnějších nápadů. Dnešní Massacre působí tak, jako kdyby usnuli v době svého debutu a dnes se zase probudili, jen obklopeni moderní technologií. Na druhou stranu je nutné podotknout, že „From Beyond“ byla na svou dobu skutečně stěžejní deska žánru, že ani dnes nejsou Massacre jen jakýmisi ořezávátky, kteří jen těží z toho, že kdysi něco natočili.
Člověka tak napadne srovnání s loňským comebackovým albem Carcass „Surgical Steel“. Obě kapely totiž pro vývoj death metalu začátkem devadesátých let znamenali mnoho a jejich alba (v případě Massacre samozřejmě jen několikrát zmíněný debut) jsou dnes klasikami těmi z nejklasičtějších. Ale stejně jako Carcass na své poslední desce jen recyklují to, co představili světu začátkem devadesátých let. Dlužno ale podotknout, že to dělají s obrovským zanícením, energií a že jim to jde skutečně k duhu.
Jasně, že „Back From Beyond“ už nemůže mít takový dopad jako by měla, kdyby vyšla po debutu, místo „Promise“. Kapela vytvořila jednolitou hlukovou masu, ze které vždy vyletí uječená Rozzova sóla a místy i Webbův vokál, který není tak hluboko položený jako projev Kama Lee a proto se občas přiblíží i blackovému štěkotu. Ono v podstatě ani není jednoduché vypíchnout jakoukoliv skladbu jako stěžejní. Žádná neoplývá tolika nápady, aby se jednalo o hitovku (samozřejmě v death metalovém hávu), ale žádná není vyložený odpad. Album je to semknuté, ucelené, jen trochu, ehm… méně nápadité.
|
