 V pořadí třetí deska řeckých hardrockerů Outloud, kteří se pyšní v sestavě jednou z hvězdiček power progresivních Firewind, Bobem Katsionisem, přináší i změny v line-upu. Přestože se v sestavě objevuje nový bubeník, na „Let’s Get Serious“ se paliček ujal host navýsost povolaný, George Kollias, a je to především jeho zásluhou, že alespoň některé aspekty alba šlapou jako hodinky.
Outloud staví skladby na chytlavosti refrénů, což se daří, neboť víc jak polovina songů na albu je opravdu přilnavých, patřících mezi ty, které by člověk nemusel dostat z hlavy. Na druhou stranu znějí neúplně, necelistvě, syrově a nedovařeně. Předně za to může zpěv: průměrný nevybočující hlas Chandlera Mogela neurazí, ale ani nenadchne. Má poměrně příjemnou střední polohu, dobře poslouchatelnou v melodických pasážích, jenže to je asi tak vše. Nemastný neslaný hlas navíc zní ve výškách, či při frázování podivně falešně.
Potenciál na silné skladby Outloud mají, ačkoliv zní z desky jakási rozháranost. Náběh na opravdu silný materiál je víc než zaznamenatelný, jen někde trochu přitlačit, víc do toho říznout, přidat komplikovanější hustší melodie a krupicová kaše by byla na světě. Takhle ale na ní bohužel chybí kakao.
 Co se jednotlivých skladeb týče, favorizované by mohly být např. „I Was So Blind“, což je melodická jednoduchá a chytlavá záležitost, „One More Time“ na bázi osmdesátkové diskotéky s hodně chytlavým refrénem a říznými powermetalovými tóny, či drsnější, „thrashi“ „Bury The Knife“, která je dravější a konečně ukazuje Katsionisův um s říznější kytarou. Naopak u „Like A Dream“ mi ze zpěvu vstávaly vlasy hrůzou. „Another Kind Of An Angel“ konečně zní téměř učesaně a minimálně její úvod tak, jak by mohlo a mělo znít celé album. Momentálně jsme ale prostě tak dva kroky od toho, aby „Let’s Get Serious“ byla dobrá deska, namísto průměrné.
Čekala bych od kapely, kterou žene profesionál jako multiinstrumetalista Bob Katsionis nějak víc. Bohužel někde chybí nějaký mezičlánek, něco poslech nepříjemně kazí a navozuje smíšené pocity. Deska se chvílí líbí a v příštím momentě mám pocit, že ji raději vyhodím z okna. Album balancuje na hranici powermetalu a hardrocku, což je sice zajímavá kombinace, jenže tady všechna zajímavost končí. Jako prvotina by bylo tohle cédéčko celkem dobré, ale takhle ho bohužel lépe hodnotit nemůžu.
|
