Dobrá nálada se vrátila do Winger! Přesně to mě napadlo při poslechu jejich poslední desky „Better Days Comin´“, což už vlastně podporuje její název. Po tom, co si kapela zažila začátkem devadesátých let, ať už se jedná o ústrky od Metallicy nebo od seriálu Beavis And Butthead (tady tričko s nápisem Winger nosil ten největší blb, kterému se všichni smáli), začala kapela, potažmo její frontman Kip Winger tvořit desky spíše zádumčivější, které se snažily zachytit alternativnější tváře rockové hudby a zčásti popíraly to, co Winger představovali na prvních dvou albech „Winger“ a „In The Heart Of The Young“. Pravda, poslední album „Karma“ znamenalo jakýsi návrat ke kořenům, ale vyznělo toporně a narazilo na nedostatek stěžejních nápadů, a proto jej Winger řadí na poslední pozici jejich diskografie.
S novinkou si kapela dala na čas. Je to přece jen pět let od „Karmy“ a za tu dobu se neobjevila žádná nová skladba ani ze sólového repertoáru Kipa Wingera. Jak vidno, ta pauza prospěla. Ke konci osmdesátých let se Winger vrátili i na „Karmě“ ale tady je to přece jen s mnohem větším nadhledem a i tím, že kapela se nesnaží potírat to, co vytvořila na „Pull“ a na „IV“, což byly samy o sobě velice kvalitní desky, ovšem od Kipa chce prostě člověk slyšet spíše „Can´t Get Enough“ nebo „Miles Away“.
Novinka tak vyznívá mnohem více optimističtějším dojmem, kdy zejména úvodní dvojspřeží „Midnight Driver Of A Love Machine“ a „Queen Babylon“ vrací Winger (samozřejmě s důrazem na moderní zvuk) do doby, kdy Nirvana hrála jen v garážích pro pár kámošů a Metallica zatím jen přemýšlela, jak rozvinout úvodní kytarový motiv „Enter Sandman“. Z obou skladeb doslova sálá dobrá nálada, kterou podpoří i pilotní singl v podobě rychlé „Rat Race“. Titulní „Better Days Comin´“ stojí přesně na půli cesty mezi klasickým americkým písničkářství a alternativním rockem z Kipova sólového debutu „Thisconversationseemslikeadream“. „Tin Soldier“, která trochu vybočuje z celého konceptu alba má asi ze všech nejblíže ke zmíněnému Kipovu debutu, ovšem najdete v ní i atributy tvorby Davida Bowieho.
Když Winger, tak se samozřejmě musíme zmínit i o nějaké té baladě. Ta se nachází pod názvem „Ever Wonder“, ovšem tady by se člověk mýlil, kdyby čekal znovu právě zmíněnou „Miles Away“. Kipova parta přece jen od té doby trochu vyspěla, což ukázala především v podobě balady na „IV“ „On A Day Like Today“, v jejíž intencích se nese právě i „Ever Wonder“, ale i další „Be Who You Are, Now“, která více pošilhává po alternativním rocku devadesátých let. Možná by se dalo říct i po tvorbě Smashing Pumpkins.
Zbytek alba, tedy jeho závěrečnou část, můžeme označit za klasické Winger. Právě z těch zbylých skladeb asi nejvíce vyčnívá vynikající „So Long China“, které se podařilo zachytit trochu té východní kultury a „Out Of This World“, která díky Beachově vzletné kytaře působí jako správná volba na konec nějaké doznívající párty.
Winger tedy potěšili. Že by úplně nadchli, jako kdysi s albem „In The Heart Of The Young“, to ani ne, ale tuhle desku si prostě pustíte znovu. To si myslím, že je v dnešní uspěchané době deviza. Je na ní totiž pár skvělých nápadů, které se vás hned tak nepustí.
|
