Když jsem se přihlásil o recenzování Narbeleth, říkal jsem si, že uslyším něco neobvyklého, co by mi mohlo rozšířit hudební obzory. Ono se totiž málokdy stane, že narazíte na black metal z Kuby. Jaké bylo mé překvapení, když jsem nahrávku pustil. Musel jsem kontrolovat, zda mi nepřišla omylem nějaká smečka se jménem Marduk, Mayhem nebo Darkthrone. Místo slunného Karibiku jsem byl vržen do ledového Norska.
Narbeleth, kteří by klidně mohli mít pod názvem nálepku „Norský black metal z Havany“, jsou projektem jediného muže. Tím je Lord Dakkar, který se shlédl v severském pojetí tohoto černého žánru (jestli však podpaluje na Kubě kostely, to opravdu netuším...), nahrál všechny nástroje a pěkně nám i zakrákal.
Žádné znaky exotičnosti tu nenajdete, jen dřevní black metal první poloviny devadesátých let. Liší se jen poměrně dobrým zvukem, který naštěstí nezní jak z plechovky. Jenže tu chybí cosi navíc. Dakkar kráká jak o život, kytary chrastí a neúnavné bicí ženou muziku blasfemickým tempem vpřed. Nic, co by tu už nebylo stokrát, tisíckrát. Pro mě příjemnou odbočkou je „Land Of The Heathen“, která přivane atmosféru Bathory a nabídne i čistý vokál. Zní to velice dobře, a kdyby ho bylo víc, vůbec bych se nezlobil. Bohužel je to pořád jen „vzpomínka“ na slavné Nory. A tak mi připadá i celé album. Není špatné a Lord Dakkar je schopný muzikant, jen tomu chybí větší osobitost. Narbeleth doporučuji vyloženě fanouškům žánru, ostatním deska asi nic nedá.
|
