Už první tóny vás pohladí a přinutí si pohodlně sednout. Decentní bicí navodí jednoduchý, ale svižný rytmus. Kytara brnká v country – bluesovém duchu a připojuje se krásný a líbivý hlas Ché Dorval. S metalem tahle hudba nemá nic společného, tak proč o ní píšu na Metal Forever? Odpověď zní: „protože Devin Townsend.“ Tenhle kanadský multiinstrumentalista svůj nejnovější počin schoval za název „Casualties of cool“. Tak se i oficiálně jmenuje celé album, ale já jsem do názvu článku napsal Devinovo jméno, aby bylo jasné, o kom recenze bude. Zajímavostí je, že na tohle album se složili sami fanoušci, protože Townsend zkusil Pledgemusic a úspěch zaznamenal obrovský. Vybral šestinásobek ceny a to, co mu „zbylo“, vrazí do pokračování Ziltoida (opět pod hlavičkou Devin Townsend Projekt) a tak zvolejme třikrát „hurá“.
„Casualties of cool“ je vlastně takovým pokračováním odpočinkového alba „Ghost“ s tím, že přibylo více country a především blues. Zůstaly stopy ambientu a relaxační atmosféra. Devin sice na desce zpívá, ale vůdčí pěveckou roli tu hraje naprosto dokonalá Ché Dorval (účinkovala již na „Ki“). Její hlas se sem hodí perfektně a zní velice příjemně.
Tohle album je o náladě, a pokud budete mít den, kdy chcete slyšet nějaký nářez, není důvod sahat po „Coc“. Ale například po náročném dni nebo když venku prší a vy si chcete dát kávu, pak je tohle album skvělým společníkem. Uvolní vás, uklidní a vede ke klidu mysli.
Nenajdete tu v podstatě žádnou agresivitu, hudba je úsporná až minimalistická, přesto se tu pořád něco děje a poslouchat Devinovo vybrnkávání a harmonie je slast. Ač se to nezdá na první poslech, muzikantsky je tohle dílo na vysoké úrovni.
Za vrcholy alba považuji takřka hitovou „Flight“, poté skvěle vrcholící „Moon“, kde se z klidného průběhu písně vyvine epická věc, v jejímž závěru budete ohromeni a zazní například i skvělý saxofon (zdravím Ray). „Forgive me“ jste mohli slyšet už před vydáním, protože byla první vypuštěnou vlaštovkou. Neskutečně pohodová píseň se skvělou kytarou. Další naprosto úžasnou skladbou je „Bones“. Smutná, melancholická, ale ta melodie! Ché ji zazpívala citlivě a považuji to za jeden z nejlepších hudebních momentů, co jsem kdy slyšel.
V pozadí běží hudba, která mi evokuje Ennia Morriconeho.
Townsend zase jednou předvedl, jak je talentovaným, ale i chytrým hudebníkem. S každou další deskou přijde s něčím novým, to nové potom spojil a shrnul v desce "Epicloud" (které mi přijde jako takové ohlédnutí za celým DTP). A nyní přišel s albem, které je dle mého opět velice originální. Country – blues – ambient – new age, tohle spojení zní velice čerstvě a pohodově. Přesně taková celá deska je – pohodová.
Dávám vysokou známku a možná se zdá, že jsem vůči tomuhle pánovi zcela nekritický. Ale já opravdu nemám důvod vysokou známku nedat. Mám radost, že je ještě někdo jako Devin Townsend, který chce tvořit hudbu, ne jen produkt.
|
