Pět let od reunionu. Tři dlouhohrající desky, několik splitek. To by člověk možná čekal, že se kapela začne opakovat a studnici nápadů má vyčerpanou. Ano, u leckteré by to tak bylo. Jenže Master´s Hammer vždy stáli tak nějak mimo všech předepsaných pravidel. Posuďte sami, poté, co ze sebe deskami „Rituál“ a „Jilemnický okultista“ udělali celosvětový kult, záhy jej do posledního kousku rozmetali obskurní deskou „Šlágry“ a pak bylo dlouhá léta ticho. Prostě Master´s Hammer je nepochybně fenomén, možná ten jediný, kterým se česká metalová scéna může chlubit i v zahraničí.
Ke zmíněnému comebacku došlo v roce 2009. Obě následující alba nebyla špatná. Na poměry české scény byla dokonce vynikající, vysoce stojící nad českým metalovým průměrem. „Mantras“ byla sice trochu rozháraná, ale nadevše zajímavá deska, kombinující starý black metal s Necrocockovými úchylnými popěvky a „Vracejte konve na místo“ se sice vracelo ke kořenům, ale místy bylo trochu jednotvárné a hlavně, chyběly mu neopakovatelné Silenthellovy tympány.
Zejména posledně jmenovaná deska sklidila nebývale kladné recenze a to hlavní mozek kapely, Frantu Štorma, povzbudilo k další práci. Splitka s někdejším kytaristou Root Blackoshem jen posluchače navnadila k tomu, aby se připravil na novinku „Vagus Vetus“. A jak bývá už u Master´s Hammer zvykem, její vydání zase provází v undergroundových kruzích docela slušný poprask. Aby také ne, kapela, ke které se hrdě hlásí takové ikony, jako Behemoth nebo Moonspell, nevydává desku každý den.
Master´s Hammer je kapela, která může posluchači předložit přesně to, co chce, dát mu dávku prvotřídního a velice originálního black metalu, nebo může posluchače šokovat úchylně předělanými českými lidovkami. U Master´s Hammer je prostě možné úplně všechno. Takže jaké tedy „Vagus Vetus“ je album? Opět velice svojské a samozřejmě zajímavé. Hned zprvu je nutné zdůraznit, že deska vznikala jen ve trojici. Ze sestavy celkem nepochopitelně zmizel bubeník Jan Kapák, který natloukl „Vracejte konve na místo“, ovšem, což je samozřejmě veliké plus, vrátil se tympánista Silenthell. Hlavní podíl ale na albu má ústřední dvojice Štorm a Necrocock. Štorm se dokonce postaral i o bicí, čímž je řečeno, že Master´s Hammer jsou dnes opět bez živého bubeníka. V případě „Vagus Vetus“ to ale nepůsobí tak rušivě jako u „Mantras“.
Docela velký prostor dostal tentokrát Necrocock. Ten si odpustil úchylné choutky, které si schovává pro Kaviar Kavalier a Necrocock a konečně fanouškovi Master´s Hammer dal to, co postrádal od „Rituálu“. Ten ohnivý, sžíravý zvuk kytary, kterým se prezentoval na megakultovním debutu, je konečně ke slyšení i tady. Ono celkově srovnání „Vagus Vetus“ s „Rituálem“ není až tak úplně od věci. Zejména první polovina alba Master´s Hammer vrací do devadesátých let, k deskám „Rituál“ a „Jilemnický okultista“, nejvíce od jejich comebacku. Dokážu si představit, že by skladby jako „XZM“, „Panuška“ a „V aiolských harfách“ stály na zmíněných deskách a posluchači by to rozhodně nepřišlo jako rušivý element.
Samozřejmě dojde i na experimenty typu „Špacírka“ nebo na „Na kanibalských jatkách“ , které nejvíce připomínají odvážnější části „Mantras“, ovšem z větší části se jedná o čistě black metalové album, kde dojde i na zapamatovatelnější skladby jako „Zvířecí zvuky“, která nezapře svou inspiraci Motörhead nebo „Pod vrstvou prachu“, kde Štorm perlí v textu: „V zaprášené krabici od banánu, našel jsem dva dopisy od kumpánů. Jeden od Euronyma, druhý od Grishnackha. Jeden psaný na stroji, druhý rukou žáka…“
Apropo… texty. To je zase kapitola sama pro sebe. Štorm zase pouští svou fantazii pořádně na špacír a opět je co poslouchat. Tentokrát stvořil skoro koncepční dílo, které pojednává o duševních rozpoloženích stárnoucího, mrzoutského misantropa. Skutečně zajímavé…
„Vagus Vetus“ je zase těžce nadprůměrná deska. Možná je to to nejlepší, co Master´s Hammer od svého comebacku vydali. Každým poslechem na ní objevujete další a další skrytá místa. Ten čas k tomu vynaložený za to stojí.
|
