Již po čtvrté se Plzeň na tři dny zahalila do černé barvy. Na programu byl totiž opět Metalfest, na který se letos sjelo sedmadvacet kapel z deseti zemí světa. A naštěstí byl o poznání klidnější než ten loňský. Tím samozřejmě narážím na počasí, protože hudba nemohla nechat v klidu téměř nikoho (vyprávět by mohli nedaleko žijící obyvatelé). Fanoušci se tak zase jednou mohli soustředit jen a jen na dění na pódiu, které jako vždy slibovalo velkou podívanou.
Metalovou jízdu odstartovala power/folková partička Winterstorm. A nutno říct, že vhodnější kapelu na začátek organizátoři vybral ani nemohli. Energie, optimismus, chytlavost a přímočarost mají ostatně u českého publika vždy své místo. Němci mohli z tohoto výběru nabídnout prakticky všechno. Fanoušci byli proto naprosto spokojeni.
To holandské Delain si dovedu představit v daleko atraktivnější čas. Jejich kvalita každým rokem neustále stoupá a jsem si jistý, že je jen tak něco nezastaví. Je ale fakt, že v porovnání se studiovými nahrávkami má kapela ještě drobné rezervy. Zpěvačka Charlotte Wessels zní například na některých místech trochu křečovitě, stále v ní však vidím obrovský potenciál. Pak bych si určitě dokázal představit pestřejší setlist. Delain nejspíš nechtěli moc riskovat, a tak vsadili spíše na středně rychlé a hitově laděné skladby. Zazněla tak třeba videoklipová „Stardust“, chytlavá „We Are The Others“ či atmosféričtější „Sleepwalkers Dream“. I přes všechny výtky bych však jejich výkon hodnotil kladně. Kapela má na čem stavět a v budoucnu svůj talent jistě potvrdí.
Daleko sebevědoměji (ač v jiném žánru) působili švédští Grave, kteří dokázali pod pódium nalákat velmi početný dav. Ten mohl být nadmíru spokojený, protože kapela hrála fantasticky. Vystoupení mělo vlastně úplně všechno, co by takový death metal měl mít. Energii, stoprocentní nasazení, perfektní zvuk i technickou přesnost.
Die Apokalyptischen Reiter se této laťce bohužel nevyrovnali. A ač se snažili o živelnou show, která má spád, na mě žádný hlubší dojem nezanechali. Němci sice dokáží být na některých místech chytlaví a nápadití, v tvrdších pasážích se však podle mě zbytečně ženou do průměru.
Když už je řeč o tvrdosti, nemůžeme nezmínit norskou smečku Mayhem. Zde nicméně nechám hodnocení zasvěcenějším:
Venca Votruba: Čekal někdo něco jiného, než kontroverzní vystoupení? Mayhem nejsou muzika pro každého... Dokonce i fanoušci mohou mít s jejich koncerty problém. Najít totiž v tom všem hluku nějaký záchytný bod není úplně nejjednodušší. V Plzni to nebylo jiné... Totální blasfemie, bordel a anarchie! Jakmile ale člověk na jejich hru přistoupil, nešlo couvnout. "Deathcrush" , "A Time To Die", "Freezing Moon", "Pure Fucking Armageddon," ... Co skladba, to klenot! Nutno dodat, že hlavně nejstarší kusy fungovaly naživo nejlépe. Na druhou stranu, Mayhem nejsou kapela pro takové festy. A už vůbec ne pro hrací čas za světla. Klub, temnota, pach potu... To jim sluší!
Co si budeme povídat, Brainstorm byli pro mě po tom peklu vysvobozením. Zvláště když si s sebou na Metalfest přivezli takovou formu. Největší pozornost na sebe strhl samozřejmě zpěvák Andy, který ani na malou chvilku nezaváhal a svým silným hlasem dostal prakticky každého milovníka power metalu. Opravdu prvotřídní výkon! Kapele se podařilo sestavit skvělý setlist plný hitů, působila jistě a svěže. Fanoušci jí tak přímo zobali z ruky a atmosféra se v tu chvíli dala krájet. Velkého ohlasu se samozřejmě dočkaly starší hity (jako například „Fire Walk With Me“), stejně dobře si však vedly skladby z aktuální novinky „Firesoul“. Není tedy divu, že koncert utekl jako voda. Pracovitost a pýle se zkrátka vyplácejí. Brainstorm jsou toho jasným důkazem!
Vrchol večera měl však přijít teprve několik minut po půl desáté. To se totiž na scéně objevil legendární Alice Cooper, který se do Plzně vrátil po pěti letech. Za mě musím říct, že to stálo za to. Podrobněji již poreferuje kolega (se kterým ostatně naprosto souhlasím).
Venca Votruba: Alice Cooper nezklamal. Sázel jeden hit za druhým, působil energicky a za zády měl našlapanou kapelu. Playlist se samozřejmě zaměřoval hlavně na fláky ze 70. let, což ve finále vůbec nevadí, protože právě v této dekádě to tomuto ďáblovi slušelo nejlépe. Stejně jako vloni v Brně nechyběl ani blok coververzí, který působil velmi svěže a sympaticky. Těším se na ohlášenou desku předělávek, protože ochutnávky od The Beatles či The Doors znějí moc dobře! Zklamáním ve finále mohla být jen show, která oproti loňskému triumfu Kinga Diamonda působila jako chudý příbuzný. Na druhou stranu, pódiové kravinky jsou pro děti. Hlavní je hudba, ne?
|
