Vítej, tak tohle je ráj, můžeš tančit, zpívat nebo na lásku si hrát…
Co, cože? Pokud jste něco říkali, tak se omlouvám, v hlavě mi ustavičně bzučí tenhle refrén a nic jiného se tam nějak nemůže vejít…
Second Chance jsou tak trochu chameleoni. Ačkoliv by se dalo jednoduše konstatovat, že jejich debutová deska „Dotyky“ je příjemně chytlavá rockovka. Jenže tak jednoduché to rozhodně není – Second Chance, ačkoliv se všech jejich jedenáct kousků (pomiňme zbytečné intro) kolem rockového základu systematicky ovíjí, nemají problém těch rockových odstínů do své hudby použít slušnou paletu a hlavně, jsou maximálně přirození, ať už vsadí na lehoučký bigbítek s až brichtovsky přístupnou melodikou, nebo ať už hraje prim hrubý, poměrně těžkotonážní a syrový výraz se solidně ukličkovanými kytarami (abychom vytyčili jejich mantinely).
Byť se historie Second Chance začala psát již před osmi lety a svoje putování k dnešní podobě kluci obtiskli i do dvou épíček, za rozhodující zlom lze považovat dvě události – příklon k češtině a angažování zpěvandule Veroniky Fialové. A (kluci prominou) právě její zvonivě průrazný a rockově příjemný hlas považuji za ten nejvýraznější háček Druhé šance. Stejně tak, jak stylově pružná je samotná hudba, tak přizpůsobivý je i sebevědomý Veroničin zpěv - k tomu, aby zněla tvrdě, nepotřebuje ani tu decentně využitou chlapskou výpomoc, strašně snadno dostane do písní potřebnou a přitažlivou atmosféru, nebojí se vypustit i kapku jedu a když dojde na ty nejzpěvnější momenty, zní velice optimisticky a uvolněně.
Kapele sluší i čeština – ačkoliv mi slovník Second Chance (částečně poskytnutý od Jirky Rogla) přijde poměrně schematický a do mistrovské obratnosti (třeba již výše zmíněného hudebního kolegy) či obrazotvornosti ještě krapítek chybí, nezakopnete o jedinou pasáž, která by nějak drhla, zněla lopotně či šroubovaně. A chlapi v kapele? Co si budeme povídat, i když Veronika má maximum prostoru, bez solidního základu by jej asi bylo obtížné plně využít. A jelikož Second Chance jsou instrumentálně zdatní, melodicky chytlaví, nápadově bohatí a dějově dostatečně pestří (a když už ne, viz. třeba Jekyll & Hyde“ či „Nahá“, aspoň příjemně pohupují bez toho, aby sklouzli do únavnosti), padá tahle deska snadno do uší a navíc má sílu se v závitech i na dost dlouho zavrtat.
Second Chance to díky využití širokého (zajděte na tanečně vyskandovatelnou bigbítovou „Pláž“, najměte si atmosférického „Strážce“ s rozjásaným refrénem, nechte se převálcovat syrovou „Jízdou“, nenechte se zmást něžnými „Dotyky“, které zakrývají vyceněné zuby) a přitom uceleného rockového spektra hrají na vícero stran. A na každou z těch stran to hrají moc šikovně. Díky těmhle„Dotykům“ není nijak složité vycítit v Second Chance, kteří úspěšně využívají už svoji první šanci, dostatečně zajímavý potenciál pro budoucnost.
|
