Už je to šestapadesát let (!!!), co Ted Nugent odstartoval svou hvězdnou kariéru. Tehdy mu bylo pouhých deset let, kdy se muzice začal věnovat na plný úvazek. Od té doby prodal po celém světě přes třicet milionů svých desek a do srdcí příznivců se nesmazatelně zapsal peckami, jako „Cat Scratch Fever“, „Hmebound“ nebo „Wango Tango“. Jasně, tenhle šílenec z Motor City vždy slavil úspěchy především v Americe, a co se týče Evropy, jeho věhlas dosáhl ještě jakžtakž na britské ostrovy, ale kontinentální část starého kontinentu ho vždy brala s rezervou.
Ted Nugent je totiž jedním ze symbolů klasického amerického rock n´rollu. Jeho současná tvorba má kořeny v sedmdesátých letech, kdy byl Nugent na vrcholu sil, ale zároveň je poučena metalovou ostrostí na jedné straně a zemitostí blues na straně druhé. Prim samozřejmě hraje Nugentova ostrá kytara, aby také ne, když si tento střelec na své hře vždy zakládal.
Jeho čtrnácté sólové album nabízí při pozorném poslechu pestrou paletu skladeb. Všechno startuje titulní pecka, za kterou by se nemuseli stydět ani takoví Motörhead (ostatně slavnou „Cat Scratch Fever“ přece přehráli), „Everything Matters“ je zase čistokrevné boogie a „She´s Gone“ s hostujícícm Sammym Hagarem za mikrofonem je ten nejtypičtější příklad amerického rock n´rollu, okořeněného bluesovou školou.
Ted Nugent na novince vůbec nic neřeší. Asi je docela fuk, jestli se jeho nová deska bude prodávat nebo ne. Nahrál si ji prostě pro radost. A ta radost z čistého hraní je tam hodně znát. Už je to zasloužilý rocker, stejně jako zmíněný Sammy Hagar, který v podstatě tvoří už jen takovou hudbu, která mu jde od srdce. Jemu i Nugentovi to prostě můžete věřit.
Apropos, když jsem zmínil tu prodejnost. „Shutup & Jam!” to v současné době dotáhla na šestadvacátou pozici oficiálního amerického žebříčku. Pokud se podíváme do statistik, tak je to nejlepší Nugentovo umístění od roku 1980, kdy vyšla jeho velmi úspěšná deska „Scream Dream“. A v rámci jeho diskografie je novinka, co se týče umístění v žebříčcích, šestá nejúspěšnější. A to asi srdce starce zahřeje…
|
