Počínání Skid Row tak trochu nerozumím. Nejprve sedm let absolutního ticha, pak loňské EP „United World Rebellion: Chapter One“ a letos hned jeho pokračování. A opět to není plnohodnotné album. Nechápu, proč tedy Snake a jeho parta oba díly nespojili a nevydali jako jedno regulérní album. No, ono je to vlastně i jedno, důležité je, jaká hudba se na „Rise Of The Damnation Army – United World Rebellion: Chapter Two“ ukrývá.
V minulosti byli Skid Row tak trochu chameleonem. Po výbušném streetrockovém debutu, který je vystřelil ihned ke hvězdám, přišli s o poznání tvrdším, místy až panterovsky zahuštěným materiálem „Slave To The Grind“. V polovině devadesátých let zase s alternativně znějícím „Subhuman Race“, které však pro kapelu na dlouhou dobu znamenalo stop, protože se brzy poroučel frontman Sebastian Bach. Když se pak kapela vrátila s jeho nástupcem Johnnym Solingerem, už nebyla tak přitažlivá pro masy a hudebně nebyla tak experimentální. Továrna na hity se zastavila.
Dnes Skid Row znovuobjevili svůj typický rukopis, který je charakterizoval právě na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Jak jinak si vysvětlit, že úvodní „We Are The Damned“ zní jako kdyby vypadla ze slavného debutu, kde by klidně mohla tvořit jednu ze zásadních skladeb alba. Přestože Solinger není Bach, jeho projev ke kapele sedí. Nemá v hlase takovou sílu a charisma, ale přesto je to výborný zpěvák.
Dvojka „Give It The Gun“ svým úvodním riffem může připomenout „Burn“ od Deep Purple, ale ve skutečnosti je to opět další hitovka, tentokrát spíše odkazující na album „Slave To The Grind“. Přestože Skid Row byli vždy mistry balad (vzpomeňme na „18 & Life“, „Wasted Time“ nebo „I Remember You), tentokrát s „Catch Your Fall“ až takovou díru do světa neudělali. Ta je spíše nenápadná a proto mnohem více potěší punkmetalová vypalovačka „Damnation Army“. „Zero Day“ je naopak těžkotonážní, skoro až alternativně laděná věc, čerpající z deprese devadesátých let.
„Sheer Heart Attack“ samozřejmě není nic jiného než coververze od Queen. Je to samozřejmě dobrá skladba, ovšem tady bych se bez ní klidně obešel, přestože ji Skid Row hrají slušně nabroušeně, ale prostě tady je to nejslabší kousek. Závěr desky patří opět rychlopalné „Rats In The Cellar“, kde jsou znovu jasně znát punkové kořeny kapely.
Dvojka „United World Rebellion“ je výtečné EP. Stejně jako první část. Spojit obě dohromady, mají Skid Row v ruce desku, která směle může konkurovat jejich prvním dvěma albům. Takový kopanec by tahle kapela skutečně potřebovala.
|
