„Budíček!“ křikl na mě kamarád. „Jde se na Isacaarum!“
„Myslíš ten prasácký porno grind?“
„Jo, přesně tohle myslím.“
Tak jsem šel a zklamaný jsem nebyl, i když můj šálek kávy to není. Čeští matadoři žánru zahráli dobře, zaujal zejména frontman, který působil skutečně démonicky a já bych mu nejradši dohodil nějakou roli v pořádném krvavém béčkovém sadistickém hororu. Plival krev, každé oko měl jiné a ty grimasy….správný šílenec.
Slunce pražilo stále víc, stánky s jídlem už tak nevoněly, spíš se kolem nich nesl zápach spálených olejů a stále častěji jsem se schovával do chladných prostor vnitřní části pevnosti. Nově otevřený „Octagon“ navíc sloužil i jako místo autogramiád. Jenže hráli Fleshgod Apocalypse! Naprosto ultimátní symfo – death metalová věc z Itálie. Bylo to drsné, rychlé, teatrální a naprosto drtivé. Tahle kapela roste! Hráli jen a pouze z posledních dvou alb a taková „The Violation“ vyloženě masakrovala. Při závěrečné „The Forsaking“ mi běhal mráz po zádech a to bylo prosím hrozné vedro. Novou koncertní akvizicí se stala i operní zpěvačka.
Překvapili mě Unleashed, kteří slavili pětadvacet let existence. Starodávný švédský death metal šlapal jak hodinky. Střídaly se pomalejší kousky s pořádnými sypačkami. Unleashed se mi líbili podstatně víc, než třeba Six Feet Under, i když vidět Chrise Barnese byl můj sen.
Brutal Assault není jen o dvou hlavních pódiích, ale i o takovém krásném stanu na opačné straně areálu. Musel jsem jít na The Ocean. Jejich progresivní pojetí mathcoreu a post – metalu mě neskutečně lákalo. Stan byl ale pekelný. Během chvíle ze mě lilo jak z konve. Ale nevadí, kapela zahrála energický set, kdy zpěvák skákal do lidí, lidi na zpěváka a všichni jsme byli spokojení. Pokud se nepletu, tak byl jejich set zaměřen zejména na poslední album „Pelagial“.
A ze stanu zas rychloběh na mého nejoblíbenějšího Devina Townsenda. Jako vždy nezklamal. Vtipný, lidský a prostě jiný než ostatní. Překvapil začátkem setu, kdy hrál skladby ze stařičkého "Ocean Machine". Moc nových kousků nezaznělo. Šokovala „Deadhead“, která kontrastovala (svou melancholií) s jinak veselou náladou. Devin nezapomněl ukázat bradavky a zatancovat. Prostě perfektní. Škoda trochu slabšího zvuku v některých chvílích.
Draci, ohně, světla, válečníci, průměrný melodický death metal, hafo bláznivých fanoušků – ano, hráli Amon Amarth (kurva, Amoni!). Pak přišli na řadu oblíbenci všech milovníků saxofonu, norští Shining. Vcelku originální avantgardní parta kombinující náznaky black metalu, jazzu a rocku, ale po chvilce mě to nebavilo a šel jsem spát.
Poslední den se teplota šplhala krutě vysoko. Byl jsem se zchladit do vnitřních prostor pevnosti a šel na výstavu Axela Hermanna (obaly desek Sodom, Iced Earth, Morgoth atd.). Jenže pak jsem musel na českou crossoverovou Insanii, která vyniká především v oblasti textů.
Zajímavým zpestřením festivalu byli Hacktivist, kombinující groove metal, djent a rap. Dva rappeři sváděli rýmovací souboj a jejich setu chyběla snad jen větší pestrost hudby. To následující Dew – Scendet předvedli starý dobrý thrash/death metal.
Odpoledne byla na řadě další „moderní“ parta August Burns Red. Řízný metalcore se vyznačoval, stejně jako u ostatních zástupců žánru na tomto festivalu, velkým nasazením a energií. Byl to trochu takový aerobik pro pokročilé, protože zpěvák předváděl vysoce fyzicky náročnou show a publikum na to reagovalo pořádným „moshováním“. Spíš mě ale zaujala skvělá kytarová práce, která mi vyhrávkami nebo některými náladami evokovala Katatonii. Ale opravdu jen v těch kytarových harmoniích, protože jinak jsou „Augusti“ úplně jinde.
A na řadu přišli thrash metaloví králové letošního Brutalu Sodom. Naprosto bezvadné vystoupení s vysmátým „Bernemannem“ a kvalitně zpívajícím Angelripperem. Mělo to koule! Překvapivý začátek s „Agent Orange“, poté set poskládaný převážně ze starých skladeb nepostrádal maximální tah na bránu. Potěšila veselá a hravá „Surfin‘ Bird“. V závěru na nás Sodom hodili „Ausgebombt“.
Soilwork jsou už stálice na metalovém nebi, nicméně mi po předchozí palbě přišli nějací krotcí. Jejich koncert mne příliš nezaujal. Hardcoreové krále Sick Of It All jsem vnímal spíš z dálky, ale tady energie doslova přetékala a „starouši“ málem pódium rozdupali.
Velkou událostí festivalu byl reunion české death metalové legendy Krabathor. Český headliner tak velkého festivalu je celkem nevšední. Byla to ukázka toho, že i česká kapela se může rovnat těm světovým. Dvě pecky v závěru „Orthodox“ a závěrečná (česky zpívaná) „Imperátor“ mi znějí v uších ještě teď. Znáte někdo Phila Anselma? Jo, toho týpka z Pantery. Tak ten přijel se svou družinou Down. Nebylo to zlé, ale spíš se jednalo o Philovu one man show. Poslední skladba ale překvapila. Zahráli ji totiž Frost a Satyr hádejte odkud? Ano, ze Satyricon. Anselmo se k nim na oplátku také vetřel v úvodu jejich setu. Satyricon jsou už dnes víc než black metal. Jsou to metaloví velikáni a jejich koncert byl vynikající. Nové skladby „Our World, it Rumbless Tonight“, „Nekrohaven“ a „The Infinity of Time and Space“ zněly svěže. Staré kousky „Now Diabolical“ nebo legendární „Mother North“ byly démonické.
Pak nastal výbuch. Detonovali totiž Converge. Třaskavá směs metalu a chaotického hardcoreu byla devastující. Totální nálož.
Mými favority dne však byli My Dying Bride. A bylo to jedno z nejzvláštnějších vystoupení, jaké jsem kdy viděl. Temná pomalá hudba s přechody do brutálních riffů. Čistý smutný zpěv byl střídán s growlingem. To nejdůležitější však předváděl Aaron Stainthorpe, který na podiu naříkal, řval, trpěl, umíral, válel se, těžce oddychoval. Bylo to teatrální a magické. Ty pocity…věřil jsem mu je. To v kombinaci s jeho zvláštním chováním dodávalo vystoupení až magický rozměr. Mezi skladbami mluvil málo a spíš vše rychle odříkal. Rozloučil se s poděkováním, ale pak skoro jako by utekl. Bylo to zvláštní, ale dočetl jsem se, že nemá zrovna moc rád koncertování. Přesto předvedl obdivuhodný výkon.
Poslední kapela festivalu přijela z Holandska. Přijela však bez nástrojů (které se někde ztratily) a tak jim je museli půjčit chlapi z Krabathor. Hail of Bullets pak dali do svého válečného death metalu vše a na závěr ročníku předvedli kvalitní vystoupení.
Byl konec. Cítil jsem se trochu smutně, protože jsem na pár dní vypadl z domu a užíval si muziku a stejně naladěné přátele. Na letošním ročníku bylo spousta skvělých kapel, ale také pestré publikum. Přijela spoustu Poláků, Rusů, Slováků, ale i Němců, nějací Mexičani a další jihoameričani, Indové a také bytosti z pohádkové či pravěké sekce. Viděl jsem Teletubbies, zeleného dinosaura, lovce motýlů v županu, Pyramid mana ze Silent Hillu a jeho sestřičky, muže s oslí hlavou a banána. Město bylo plné metaláků a stánkařů. Takový svět ve světě. Ale takový je každý větší festival. Brutal má však výhodu v krásném a neobvyklém prostředí vojenské pevnosti. Organizace byla také výborná a atmosféra skvělá. Brutal Assault ve mně zanechal hluboký dojem a budu na něj vzpomínat…a za rok se tam snad vrátím. Vždyť bude jubilejní dvacátý ročník!
|
