Kdeže časy Bílého lva jsou… Jméno Mikea Trampa bude už asi navždy spojeno s americkou kapelou White Lion, kterou koncem osmdesátých let proslavila zejména balada „When The Children Cry“. A i když White Lion jsou papírově stále fungující kapela (na následovníka comebackového alba „Return Of The Pride“ z roku 2008 to ale zdaleka nevypadá), Mike Tramp vydává svou další sólovou desku. Tentokrát opět bez své kapely, které říká Rock n Roll Circuz, ale jen pod svým jménem.
Tramp má velikou devizu, že má skutečně rozpoznatelný hlas. Ten byl jednou ze známek White Lion, je jednou ze známek i jeho vlastní kariéry. Ta je samozřejmě o poznání jiná, než byla hudba White Lion. Tak tomu bylo už v roce 1997, kdy Tramp vydal svůj debut „Capricorn“. Už tehdy ukázal, že je mnohem všestrannějším umělcem, než za jakého v dobách své největší slávy byl považován. Už tehdy tento dánských zpěvák ukázal, že má větší příklon k písničkářskému pop rocku, mnohem více než by se mohlo zdát.
A během let se tento rozdíl mezi jeho domovskými White Lion nebo nedoceněným trucpodnikem Freak Of Nature a jeho sólovou kariérou ještě mnohem více prohloubil. Na novince „Museum“ je to možná znát úplně nejmarkantněji. Deska je úplně prosta elektrické kytary (výjimkou je solo v „Mother“) a prim hraje Trampova akustika a zajímavě zaranžovaná elektronika a klávesy. Tramp sice avizoval, že tahle deska bude folkrocková, ovšem už od úvodní „Trust In Yourself“ je znát, že toho folku v jeho hudbě posluchač moc nenajde.
„Museum“ je klasická písničková deska. Pokud si vzpomenete na sólovky Joeyho Tempesta z Europe, ať už „A Place To Call Home“, „Azalea Place“ nebo „Joey Tempest“, tak k nim má dnešní tvorba Mikea Trampa nejblíže. A možná proto je mi „Museum“ tak sympatická. Je to dospělá deska, kde se najde modernější tvář poprockové hudby („Better“, „Freedom“ nebo „New World Coming“) s klasičtějšími postupy (balada „Mother“ nebo závěrečná „Time For Me To Go“) a Tramp na ní opět ukázal, že je opravdový umělec.
Jen jsme zvědav, kam se jeho kariéra bude ubírat dál. Přece jen prohlašoval, že White Lion ještě neřekli poslední slovo, rozjetý má i projekt Rock n Roll Circuz a mě (a rozhodně nejen mě) by určitě potěšilo, kdyby znovu vrátil do hry hrubě nedoceněnou a skvělou partu Freak Of Nature.
|
