Northern Oak právě vydali své třetí řadové album s názvem „Of Roots and Flesh“. Nejsou tedy žádnými nováčky a na scéně se pohybují už od roku 2006. Z názvu kapely lze odvodit, že jsou odněkud ze severu. Skandinávie to není, nýbrž Anglie, přesněji Sheffield. A „Severní dub“? To by mohlo odkazovat na folkovou hudbu. A tak tomu i je, stačí jen ke škatulce „folk“ přidat i metal.
V případě této skupiny musím říci, že se nejedná o žádnou veselou či skočnou muziku ve stylu například Korpiklaani nebo Alestorm, nýbrž o lehce melancholický, tajemný a výpravný folk metal z temných hvozdů. Atmosféra tu hraje prim, stejně jako semknutost materiálu. První co musím ocenit, je zejména nádherný obal alba, který už sám o sobě dokáže navodit tu správnou „lesní“ náladu.
Album otevírá nejdelší, krásně propracovaná osmiminutová skladba „The Dark of Midsummer“, která se může pochlubit epickou náladou a výpravností. Základem hudby Northern Oak je melodický black či death metal doprovázený atmosférickými klávesami (které však místy působí dost archaicky) a výrazným využitím flétny. I díky ní máte pocit, že jste v jiném čase. V čase středověku, kdy se po lesích proháněl jistý Robin Hood a kůň byl nejlepší přítel člověka.
Následují kratší a tvrdší skladby „Marston Moor“ a „Gaia“, které trochu čerpají ze starších kousků od Finntroll (avšak těch vážnějších). K flétně se připojují i housle, najdou se místa i pro akustickou kytaru.
Zajímavá a kouzelná je „Nerthus“. Pomalá balada, ve které se folk a metal protnuly skutečně dokonale. Nechybí ani kytarové sólo a v závěru sbory. Čím více budete Northern Oak poslouchat, tím více vám dojde, jak jsou pestří. Po epické skladbě, tvrdých vypalovačkách a baladě, je místo i na instrumentálku „Isle of Mist“.
„Taken“ je druhá „epická“ věc na albu. Má sedm minut a na rozdíl od první písně na albu mi přijde prostě dlouhá. Přitom sama o sobě není vůbec špatná. Výborný nosný riff, šikovné housle (dotek My Dying Bride) a tvoření atmosféry. Přesto kdyby byla o dvě minutky kratší, vůbec by to nevadilo.„The Gallows Tree“ má velice zajímavý začátek a refrén. Zpěvák a řvoun Martin křepčí na plný pecky a doprovází ho nezvykle využité blast beaty. Skladba je to krátká, ale těch nápadů! Skvělé housle, riffy, bicí. Folk/death/blackové peklo!.
Největší hit desky se jmenuje „Bloom“. V podstatě navazuje na skladbu předchozí. Nechybí změny temp a refrén je opět vynalézavý. Blast beaty tvoří takřka symbiózu s flétnou, kytarami a klávesami. Tohle prostě nakopává prdel všem těm Ensiferum, Equilibrium a dalším folk/black metalovým spolkům. V závěru krásně zakomponované sbory dokreslují chytrou dramaturgii písně.
Titulní věc se může chlubit melodickým refrénem, který se v hlavě usídlí natrvalo. Pomalejší a rozjímavější kousek na albu, který by však mohl být koncertní tutovkou.
Jak je druhá polovina desky skvělá, dojem trochu pokazí závěrečný, téměř sedmiminutový opus „Only Our Names Will Remain“.
Nechybí mu dobré nápady, kytarové sóla a atmosféra připomene Bathory, jenže mi to přijde zdlouhavé a rozvláčné. Trochu nejistá tečka za jinak sebevědomou nahrávkou.
Northern Oak k nálepce „folk metal“ přidávají ještě prog. Dá se s tím i trochu souhlasit, protože nejsou zrovna typickou kapelou z tohoto ranku a deska je velice pestrá a plná vynalézavých nápadů. Zvuk není nejčistší, což ale je vlastně i trochu plus, protože pak působí kapela uvěřitelněji a prostě to k ní sedí. Album to není dokonalé, ale zaslouží si pozornost každého, kdo má rád trochu vážnější tvář folk metalu. Výborná deska!
|
