Mono Inc. jsou v domácím Německu už poměrně „velkou“ kapelou, o čemž svědčí postavení v elitní desítce prodejního žebříčku u minulých alb. U nás jsou, troufnu si říci, absolutně neznámým jménem a to už vydali sedm studiových desek a dvě EP. Momentálně vychází „The Clock Ticks On 2004–2014“, což je vlastně výběrovka toho nejlepšího za deset let existence kapely. Jedná se o dvojalbum, kde na prvním disku naleznete čtrnáct největších hitů plus dva songy nové a na druhém stejný počet skladeb, ovšem v akustickém hávu.
Mono Inc. se prezentují jako gothic rocková kapela, což je rozhodně pravda, jenže já dodávám – gothic rock ano, ale německého střihu s čím dál větším příklonem k popu. Což ale není urážka, protože v jejich případě je to jejich přednost. Hrají jednoduchou hudbu, která má často tradiční schéma sloka – refrén – sloka –refrén. Jenže když je to tak příjemný poslech, tak proč ne?
Už první skladba z této „best of“ kompilace „Arabia“ je naprostý hit, který se zaryje do hlavy a nepustí. Orientální motivy fungují zcela přirozeně a muzika jede ve svižném tempu. Refrén je přímočarý (omezí se jen na opakování „Arabia“) a v pozadí dokresluje atmosféru svým hlasem bubenice Katha. Ta se často stará o podpůrné vokály a příjemně zpestřuje jednotlivé písně. Já osobně bych byl pro, aby dostala více prostoru, její hlas se mi dobře poslouchá. Hlavním zpěvákem je Martin, robustní chlap s čírem na jinak plešaté hlavě. Není to bůhví jaký zpěvák, ale jeho přednes je příjemný a k projevu kapely se hodí. Krom zmíněného prvního hitu „Arabia“ jsou i další skladby hodně chytlavé, nejvíc pak třeba „Gothic Queen“, „Voices of Doom“ či „After the War“. Skladby mají poměrně často naprosto totožnou stavbu, přesto dokáží upoutat a rychle se uloží do paměti. Vyjma gotického rocku, do jejich hudby promlouvá i záliba v synth popu osmdesátých let nebo vlivy Depeche Mode. Nechybí ani špetka punku (ale spíš u starších skladeb, které jsou trochu tvrdší) a odkaz The Sisters of Mercy.
Akustická část kompilace u mě dopadla jako pokusy ostatních kapel o toto provedení svých skladeb. Je to dobré, dá se to poslouchat, ale vždy raději sáhnu po těch „klasických“ verzích písní. Možná, kdyby to bylo jen pět místo šestnácti kousků, byl by to vítaný bonus, takhle říkám, že si patrně akustickou část výběru už nepustím. Ale to je spíš mým postojem k těmto experimentům, protože Mono Inc. se s tím poprali vcelku solidně.
Celkově je celý výběr důstojným shrnutím všeho podstatného, co dosud Mono Inc. stvořili. Pro každého, kdo tuto skupinu nezná, je to pak naprosto ideální nahrávka. Já můžu jenom dodat, že určitě doporučuji Mono Inc. k vyzkoušení.
|
