Deep Purple mají na svém kontě nepřeberné množství živáků a to ne zcela náhodou. V sedmdesátých letech platili za jednu z nejlepších, ne-li úplně nejlepší koncertní kapelu a souboje mezi Ritchiem Blackmorem a Jonem Lordem přiváděli posluchače do transu. A proto by byla škoda, kdyby nevycházely stále další a další záznamy, které přenesou do současnosti ducha té pro rockovou hudbu tak pionýrské doby. Dalším živákem v řadě, který si Deep Purple připsali do diskografie, je záznam „Graz 1975“.
Jak už letopočet v názvu alba napovídá, jedná se koncertní vystoupení z roku 1975, které se konalo v rakouském Grazu. Zajímavostí na tom je, že se jednalo o předposlední koncert sestavy označované Mark III., tedy té, ve které působil zpěvák David Coverdale, kytarista Ritchie Blackmore, klávesista Jon Lord, basista a zpěvák Glenn Hughes a bubeník Ian Paice. Po něm už následovala jedna show v Paříži a pak už se s kapelou pro sedmdesátá léta loučil zdánlivě nenahraditelný Blackmore.
On tenhle živák není až tak velkou neznámou. Jeho část už vyšla v roce 1996 pod názvem „MK III: The Final Concerts“, ale tentokrát nabízí kompletní vystoupení, které tehdy kapela v Rakousku odehrála. Navíc ve skvělém zvukovém kabátku, kde vyniknou všechny parádičky, které si tehdy Mistr Blackmore dovoloval.
Ono soudit živáky Deep Purple ze sedmdesátých let v dnešní době je trochu sporné. Slyšíte skvěle našlápnutou kapelu, která je plná invence, má na rozhazování řadu geniálních songů, ovšem slyšíte také tyhle skladby natahované až za únosnou mez, kde se právě předváděl Blackmore svými nekonečnými sóly. Pro zaryté párplology je to samozřejmě bazlám na uši, pro ostatní už Mistrovo frajerství tak zábavné být nemusí. Jak v nějakém časopise pro puberťáky napsali v době, když se přes tehdejší Československo přehnali Guns n´Roses se svým „Use Your Illusion World Tour“: „Kapela hrála dlouhá sóla při kterých by diváci z jiných koncertů odcházeli ze stadionu.“ V sedmdesátých letech to samé platilo o Deep Purple. Fanoušci jim jejich exhibicionismus prostě odpouštěli, protože pak dostali pěkně výživný kousek.
Překvapením tady není ani setlist. V té době už byla dvojice Coverdale – Hughes v kapele dokonale zabydlena a jejich ego vyrostlo nahoru natolik, že hrát skladby z Gillanovy éry bylo pro ně jen jako splnění nemilé povinnosti. Proto také v Grazu kapela dala jen obligátní závěrečnou „Space Truckin´“ (zde trvající dvacet minut!) a samozřejmě nezbytnou „Smoke On The Water“, kterou Coverdale navíc vcelku odflákl. Těžiště tedy leží ve skladbách z alb „Burn“ a tehdy aktuálního „Stormbringer“. Z obou desek jsou tu titulní skladby, je tu rychlopalná „Lady Double Dealer“, která patří k vrcholům alba, je tu i „The Gypsy“ a „You Fool No One“ a pak bluesová „Mistreated“, která, ač natažená na čtrnáct minut, má neskutečnou sílu a Coverdale v ní předvádí, že je skutečně velkým vokalistou.
„Graz 1975“ je dokumentem doby. Navíc ve vynikajícím zvukovém kabátku a s kapelou plnou síly. Je s podivem, že po tak výborných koncertech se rozhodl Blackmore ukázat zbytku Deep Purple prostředníček a uvedl tak éru Mark IV s dnes již dávno zesnulým Tommym Bolinem. Éru, ve které naopak Deep Purple odehráli řadu koncertů, za které, se podle jejich slov, museli stydět. Tady to bylo ještě skvělé.
|
