To vám takhle jednou v podvečer dorazí na redakční mail zpráva, která ve mně vyvolala těžkou nostalgii, a já si mohl zase jednou zavzpomínat na to, jak jsme se virtuálně seznámili s bývalým ředitelem Vencou. To bylo tak. Po přečtení mého elaborátu o prvotině Navar se na mě (tehdy v barvách MM) Venca (tehdy v barvách MF) poměrně roztomilým způsobem obrátil s dotazem, jak moc jsem opisoval z jeho recenze, která vyšla pár dní předtím, neb se prakticky ve všem shodujeme a používáme i podobné výrazivo. Má odpověď, odvolávající se na Kingovo „Tajemné okno“ a obava, že mě jednoho dne Venca osobně navštíví, aby ze mě vydoloval přiznání osobně, zřejmě uvolnila atmosféru natolik, že jsme se časem ocitli v jedné redakční kuchyni.

Časy se mění. Dneska se snadno ocitnete ve při třeba jen proto, že „text je napsán pozměněně (co se týče formy), ovšem věty vyjadřují obsahově úplně to samé“ (což v případě, že se jedná o letitého interpreta, je zřejmě zarážející…). Ba co víc, je to důvod k výhružnému řinčení zbraní. Jelikož na východě nedávno zavedli moderní metodu vyjádření nesouhlasu s nesouhlasem a mohlo by se stát, že při její aplikaci v našich končinách by redakce byla brzy o nějakou tu hlavu kratší, rozhodli jsme se přijmout radikální řešení. Všem pisálkům bylo doporučeno, aby poté, kdy dopíší článek, prolezli net až do těch nejzapadlejších zákoutí, a narazí-li na článek o stejném interpretovi, v případě, že se jejich názor bude shodovat s názorem druhého autora, vlastní názor okamžitě změnit a v případě, že článek bude vycházet ze stejných historických informací, tyto bez pardonu změnit také. Konečně se mi tak třeba splní sen, že se z pouhých písmáků staneme tvůrci metalové historie!!! Už brzy budete mít příležitost se o tom přesvědčit v chystaných seriálech o Judas Priest a Steeler.

Savapip 28.9.2014