V příjemných prostorách Paláce Akropolis se uskutečnil koncert britské legendy progresivního či alternativního rocku (dříve doom metalu) kapely Anathema, která už existuje téměř 25 let.
Nejdříve však na pódium vtrhli rakouští mladíci Mother’s Cake. Musím říci, že jsou to skutečně skvělí instrumentalisté a jen ve třech lidech dokáží rozpoutat pořádný rockový mazec. Jejich hudba se pohybuje v rozmezí hard rocku, alternativy a také funk rocku. Občas si nejde nevzpomenout na Red Hot Chilli Peppers. Chvílemi hráli nářez jak o život, aby ho přerušili nějakou „citlivou“ vsuvkou. Vystoupení se mi líbilo, jen někdy se mi zdálo, že písně až příliš natahují. Rovněž jim zatím chybí výraznější hit, nějaký refrén nebo motiv, který by ihned utkvěl v paměti. I tak ale rozhodně chválím, je to nadějná kapela.
Od osmi již patřilo pódium Anathemě. Ovace publika byly ohromné a to po celou dobu koncertu. Palác Akropolis byl naprosto plný a přál jsem si, aby všichni zmizeli a já si mohl tak krásnou hudbu vychutnat sám. Bylo to trochu zvláštní. Anathema hraje velice emotivní muziku, která se skutečně dokáže dotknout vašeho nitra a je až intimní. Na druhou stranu pak na koncertě jejich písně zpívají fanoušci s nimi a ozývají se chorály, jak někde na fotbale. Samotná Anathema působila velice mile a pohodově. Úsměvy a upřímná poděkování. I když hráli smutnou hudbu, smutně se rozhodně netvářili. Pohoda, která čišela z kapely, se promítla i do samotného vystoupení, které sneslo ta nejpřísnější měřítka. Dokonalé instrumentální výkony, zejména Daniel Cavnagh (kytara, klávesy) si hraní doslova užíval. Vincentovi to zpívalo velice dobře a člověk toho chlapa musí mít prostě rád. Nicméně mne nejvíce okouzlila zpěvačka Lee Douglas. Její hlas zcela pohltil mou mysl. Krásně čistý a uvěřitelný projev. Něco takového jsem naživo ještě opravdu neslyšel.
Hrálo se především z nové desky a ta zazněla téměř celá. Jde vidět, že si kapela za svým dílem stojí a je na něj patřičně hrdá. Publikum ty písně znalo a vytvořila se výborná atmosféra. Moc hezkým momentem bylo, když jsme byli vyzváni, abychom využili své mobily a dělali při „Universal“ osvětlovače my. Stalo se. Kapela hrála bez světel, ale publikum jejich výzvu vyslyšelo a mobily dokázaly scénu slušně osvítit. Opravdu zajímavý nápad. První „starší“ skladbou byla „Closer“, která však paradoxně uzavírala základní část koncertu. Anathema zahrála však ještě tři přídavky. Krásně vrcholící „Distant Satellites“ a dva staré osvědčené kousky „A Natural Disaster“ a „Fragile Dreams“. Koncert po hodině a čtyřiceti minutách skončil. I když hraje Anathema poměrně melancholickou hudbu, odcházel jsem s dobrou náladou a příjemným pocitem. Je opravdu úžasné, že kapela dokáže emoce přenést z alba i do živého hraní. Anathemě se to povedlo dokonale. Byl to večer krásné hudby. Anathema se dotkla mého srdce.
Mikka:
Anathema je pro mě kapela č. 1 v mnoha ohledech. Poslouchat ji je vlastně trochu jako sen, ze kterého se člověk nechce probudit. Emoce, které se na vás valí, mají opravdu ten nejpodmanivější účinek, jaký si vůbec dokážete představit. Naživo to platí dvojnásob! Kapele jsem v Praze uvěřil naprosto všechno. Jejich srdceryvné texty, působivou atmosféru i upřímnou radost ze hry. Ze všeho nejvíce bych asi vyzdvihl ústřední pěvecký duet, který v současné době nemá konkurenci, a Dannyho perfektní sóla ve stylu Davida Gilmoura. Ta chemie, která mezi členy funguje, je neuvěřitelná! Koncert měl tak hned několik vrcholů. Ten první byl hned na začátku. Anathema sice zvolila klidný nástup, emoce však z pódia tryskaly prakticky okamžitě. Další působivý moment přišel ve skladbě „Anathema“, která již dle svého názvu dokonale vystihuje současnou tvorbu anglických géniů. Z Vincentovo maximálně procítěného projevu zde až mrazilo. Podobně působila i úžasná Lee Douglas, která frontmanovi dokonale sekundovala, stejně skvěle si ale vedla i sama. Důkazem je skladba „A Natural Disaster“ – tady zpěvačka přímo excelovala! Celá atmosféra pak měla gradující tendenci a tečka za večerem v podobě „Fragile Dreams“ jen potvrdila silný hudební zážitek, na který jen tak nezapomenu.
Playlist: The Lost Song, Part 1, The Lost Song, Part 2, Untouchable, Part 1, Untouchable, Part, Thin Air, Ariel, The Lost Song, Part 3, Anathema, The Beginning and the End, The Storm Before the Calm, Universal, Closer, Firelight, Distant Satellites, A Natural Disaster, Fragile Dreams
|
