Passion For Sorrows je mladá česká kapela, které se povedlo něco, na co čeká drtivá většina domácích kapel marně. Vydali svou debutovou desku "Rotting Immortallity" u zahraničního labelu Wormholedeath celosvětově. Ohromný úspěch pro skupinu, která se na scéně objevila v roce 2009, avšak na první desku jsme si museli počkat až do letoška.
"Rotting Immortality" je plná melodického death metalu severského střihu s příchutí gotiky. Nahrávka je hezky nazvučená, ale přesto zní tak, že by klidně mohla vzniknout třeba koncem devadesátých let. Můžou za to především kytary, které naštěstí nejsou nijak přemrštěně zbustrované, jak bývá dnes zvykem a znějí tak velice přirozeně. Každý nástroj jde výborně slyšet, přičemž finální mastering pohlídal sám velký Dan Swanö (Katatonia, Evergrey, Bloodbath..).
Passion For Sorrow se převážně pohybují ve středním tempu, ale v každé skladbě proběhne hned několik změn, ať už do větší nebo menší rychlosti. Kapela se nesnaží o velkou tvrdost nebo brutalitu, naopak buduje atmosféru. Svou náladou se skladby často dostanou až na hranu doom metalu, k tomu přispívá i využití houslí (mimochodem, ty jsou hodně povedené). Některé kytarové zvuky a melodie mi připomínají staré Amorphis („The Phantom“). Zaujmou i kvalitní sóla („Dark Seed“). Většinu nahrávky uslyšíme dobře poslouchatelný growling od kytaristy Fedora, ale rovněž i trochu čistého zpěvu v podání Roberta. Krom zmíněných Amorphis se mi na mysl derou i Dark Tranquillity, v těch melancholičtějších momentech dokonce Opeth.
Vše se ale trochu mění se čtvrtou skladbou „Lost“, což je vlastně gothic metalová balada a poprvé se k mikrofonu dostává zpěvačka Míša. Od té doby hudba i v dalších písních trochu zjemní, ale death metalová složka samozřejmě nevymizí. Spíš se tu více střídá jemná a temná stránka hudby Passions For Sorrow. Takový návrat k modelu „kráska – zvíře“. Míša je půvabná dívka a zpívat umí, přesto se mi v některých pasážích zdá ještě nejistá, a pokud by kapela chtěla dobít třeba i první metalovou ligu, měla by na sobě ještě zapracovat.
Ačkoliv je na poslech celá deska velice příjemná a není ji moc co vytknout, důvodem pro snižování hodnocení je celková zapamatovatelnost a hitovost skladeb. Při poslechu je vše v pořádku, ale já si po týdnu nedokáži pořádně vybavit jedinou píseň. Rád bych přesto vypíchl některé písně, které beru jako ty nejlepší z alba. Je to nápaditá „The Phantom“, krásně doommetalová “Dying“, která je opravdu zážitkem a závěrečná „Rotting Immortality“ se skvělým riffem, rychlým tempem a sólem.
Passion For Sorrow natočili velice kvalitní debut, který není sice dokonalý, ale dobře se poslouchá. Kapela má velký potenciál a my můžeme být rádi, že tahle deska ve světě českému metalu rozhodně ostudu neudělá, ba právě naopak.
|
