Už je to třicet let, co Whitesnake natočili záznam, který spatřil světlo světa až na konci loňského roku. Tehdy byla tahle kapela Davida Coverdalea jen krůček před svým vrcholem, který znamenal to, že se o tři roky později Whitesnake stali definitivně hvězdami první velikosti a jejich bezejmenného alba se prodalo jen v USA přes osm milionů kopií. Sestava, která se na tomhle živáku prezentuje, už ten velký úspěch nezažila, protože principál Coverdale, vědom si toho, že chce prorazit zejména v Americe, zvolil mladší hudebníky, kteří byli pro zámořské publikum vzhledově přitažlivější.
Proto na tomto záznamu můžeme slyšet poslední tažení Jona Lorda v řadách kapely, stejně jako už zvonila hrana kytarové dvojici Mick Moody a Mel Galley a přechod do amerického stylu nakonec nebyl nic ani pro bubeníka Cozyho Powella, který svůj osud spojil s Tonym Iommim a jeho Black Sabbath. Většinu materiálu na „Live In ´84 – Back To The Bone“ ale už nahrála nová sestava, která se opírala o bývalého kytaristu Tygers Of Pan Tang a Thin Lizzy Johna Sykese a basistu Neila Murraye.
David Coverdale byl v roce 1984, kdy měl na kontě čerstvě desku „Slide It In“ na vrcholu svých tvůrčích sil. Na scéně byl už deset let a za tu dobu se stal světově uznávaným zpěvákem, když po rozpadu domovských Deep Purple dal dohromady formaci, která svým věhlasem dosáhla jeho někdejších chlebodárců. Navíc „Slide It In“ se začalo dařit už i v do té doby rezervovanější Americe. Dobytí Nového světa byl Coverdaleův obrovský sen už deset let, od doby, kdy jako novic v řadách Deep Purple vystoupil na obřím festivalu California Jam.
Právě repertoár ze „Slide It In“ tvoří základní osu tohoto živáku. Nová sestava jej přehrává s grácií sobě vlastní a ukazuje v každém tónu, že s ní rozhodně Coverdale neprohloupil. Samotnému principálovi to sem tam nepěkně ujede jako v „Guilty Of Love“ nebo v „Crying In The Rain“, ovšem leccos pak zachrání svým hurónským výkonem v „Love Ain´t No Stranger“ (zde ve dvou verzích) nebo ve „Slow An´Easy“. Oproti tomu, co na pódiu předvádí poslední roky, úplné nebe a dudy. Na samotném konci záznamu pak dojde i na vzpomínku na starou sestavu, konkrétně na zesnulého klávesistu Jona Lorda, která pod názvem „Jon Lord´s Final Whitesnake Performance“ obsahuje medley čtyř skladeb „Gambler“, „Guilty Of Love“, „Love Ain´t No Stranger“ a „Ready An´Willing“.
„Live In ´84 – Back To The Bone“ funguje jako dokument doby, kdy Whitesnake sice byla jedna z nejlepších kapel na světě, ale ještě nebyla kapelou pro masy, kterou se stala záhy. Pro pamětníka to rozhodně bude cenný artefakt, se kterým si zavzpomíná na své mládí a na dobu, kdy to Coverdaleovi ještě zpívalo a nemusel se za své výkony stydět, jak se tomu děje v poslední době.
|
