Ten začátek příběhu zná snad každý. Zajímalo by mě, kdo z návštěvníků těchto stránek alespoň jednou nečetl o stěhování rodiny Youngových v roce 1963 ze Skotska do Austrálie, aby se tam posléze jeden z bratrů George proslavil jako člen formace The Easybeats se světovým hitem „Friday On My Mind“ (na album „Wild Frontier“ jej převzal Gary Moore). Byl to právě George Young, který se stal velkým vzorem pro své dva mladší bratry Malcolma (narozen v roce 1953) a Anguse (1955), když je inspiroval ke hře na kytaru. První samozřejmě prorazil starší Malcolm, který se dostal do australské formace The Velvet Underground (pozor, zde neplést se slavnou newyorskou kapelou, kde působil Lou Reed).
Jenže mladší Angus oplýval velikou ctižádostí a proto každý den po příchodu ze školy letěla taška s učením do kouta a další dlouhé hodiny cvičil na kytaru. Brzy se začal chodit dívat na zkoušky a vystoupení The Velvet Underground, aby nakonec Malcolma přesvědčil, když už jeho kapela byla ve fázi rozpadu, aby s ním dal dohromady projekt nový. Podle legendy jim jméno vymyslela jejich starší sestra Margaret s tím, že se jedná o zkratku stejnosměrného a střídavého proudu. Postupem času se vyrojila spousta dalších vysvětlivek, ale my zůstaňme u toho nejpravděpodobnějšího.
Start kapely, která pak změnila celý hudební svět, přišel na Silvestra roku 1973. Přestože se sestava kapely často měnila, neboť udržet krok s trojicí bří Youngů (k Malcolmovi a Angusovi se jako poradce přidal George se svým spoluhráčem z The Easybeats Harrym Vandou), bylo obtížné. Na čas se v AC/DC objevil zpěvák Dave Evans (před necelými dvěma lety vydal slušné album „Revenge“, které bylo na tomto webu recenzováno) nebo basista Larry Van Kriedt, který je dnes uznávaným jazzmanem. Jenže zejména Malcolmovi nebylo nic úplně recht, na což vzpomíná právě Larry Van Kriedt: „Malcolm byl tak trochu vizionář. Vždycky to byl on, kdo viděl celou kapelu. Nemyslel jen na kytaru. Byl to ten chlápek, co to organizoval. Angus byl spíš showman a sólový kytarista.“ Proto dochází k výměně Dave Evanse, který Malcolmovi připadal moc glamrockový, za protřelého Ronalda „Bona“ Scotta (nar. 1946). Ten na scéně působil už deset let a měl na svém kontě angažmá v kapelách The Spektors, The Valentines a Frantenity. Spolu s ním a jeho špinavě zabarveným bluesovým hlasem dostává konečně hudba AC/DC ten správný rozměr. „Škoda, že už není naživu Hendrix. Mohli jsme ho sfouknout z pódia,“ šklebil se sebevědomě Angus začátkem roku 1975. V době, kdy se kapela připravovala na debutovou desku.
Tu s nimi už nešel nahrávat Van Kriedt ani bubeník Collin Burgess, nakonec basovou linku nahrál sám George Young a jako bubeník je uváděn jistý Tony Currenti. „High Voltage“ vyšlo 17. února 1975, ale zatím jen na území Austrálie (pod stejným názvem pak vyšlo celosvětově výběrové album obsahující skladby z této desky a z dvojky „T.N.T.“). Na tuhle debutovou desku můžeme dnes nahlížet dvojím pohledem. Rozhodně její největší deviza je to, že světu představila unikátní styl kapely, kterým se prezentuje dodnes a který do té doby nikdy nehrál. Na druhou stranu v porovnání s dalšími klasikami od AC/DC „High Voltage“ až tak úplně neobstojí. I když mladý Angus (v době nahrávání mu bylo devatenáct let) se může směle řadit mezi nejlepší nové kytaristy světa, skladatelský um kapely není až tak úplně vytříbený.
To dokládá i fakt, že na celosvětové vydání „High Voltage“ se dostaly jen dvě skladby z toho debutu – „She´s Got Balls“ a barově bluesová „Little Lover“. Podle mého to ovšem nejsou ty nejlepší kousky z desky. Mezi ně rozhodně patří burácivá „Soul Stripper“ a první část úvodní coververze od Big Joe Williamse „Baby, Please Don´t Go“, která demonstruje naprosto elektrizující energii kapely.
Jenže, jak už jsem zmínil, největší přínos alba je ten, že prostřednictvím něho se AC/DC představili. V Austrálii, kde vyšlo, z něj byla najednou senzace. „Lidi ho milovali. Brzy se ho prodalo 125 tisíc kusů,“ zmínil George Young. Na světový průlom ale bylo zatím ještě brzy. Hned po vydání kapela doplnila chybějící posty a proto nejprve přišel bubeník Phil Rudd (rok narození 1954) a hned záhy mladičký basista Mark Evans (1956). I koncertů začalo přibývat a Malcolm a Angus si mohli dovolit opustit svá civilní zaměstnání. To se netýkalo Bona Scotta, který do práce nikdy nechodil. Byl prostě rock n´rollové zvíře…
|
