„High Voltage“ i přesto, že se nejednalo o bůhvíjak skvělou desku, způsobilo na australské scéně solidní poprask. Najednou začaly vylézat kapely jako Rose Tattoo nebo The Angels, které nabudil úspěch AC/DC a brzy poté se upsaly stejné firmě, Albert Production. U AC/DC byla ale toho léta roku 1975 pořádně rušno. Kapela konečně doplnila své řady o stálé muzikanty a proto George Young byl opět zproštěn „povinné“ funkce basisty, kterou na svá bedra vzal Mark Evans a za bicí soupravou se zabydlel Phil Rudd. První z klasických sestav byla na světě. Producentská dvojice George Young – Harry Vanda ihned nahnala celou pětici do sydneyských studií. Bylo třeba buď potvrdit svou pověst nových australských hvězd, nebo táhnout k čertu. A kdo trochu zná příběh kapely, tak varianta „táhnout k čertu“ nikdy nepřipadala v úvahu.
Pokud na „High Voltage“ dnes nazíráme jako na takovou zkoušku, křest ohněm, pak „T.N.T.“ musíme nutně považovat za první klasické album AC/DC. „Spoustu písniček jsme se zkusili nahrát několikrát, ale ve většině případů jsme se vrátili k jedné z prvních verzí. Ty vždycky měly okamžitou, spontánní sílu,“ vysvětloval producent Harry Vanda. A právě ta síla s tříbícím se skladatelským umem a dohledem zkušené dvojice Young – Vanda udělala z „T.N.T.“ nestárnoucí klasiku. Právě na tuto desku se kapele podařilo napsat nepřeberné množství hitů, ze kterých na živých vystoupeních čerpá dodnes.
Hned úvod je grandiózní a vypovídající. „It´s A Long Way To The Top (If You Wanna Rock n´Roll)“ je skladba, která tehdejší filozofii kapely demonstrovala dokonale. Navíc, jak tvrdí Angus Young, je to skladba, kde Bon Scott prvotřídně demonstroval svůj textařský styl, který nazýval záchodová poezie. „Je to dlouhá cesta na vrchol, když chceš dělat rock n´roll. To bylo všechno. Nemusel k tomu bejt text. Stačí jen název,“ tvrdí Angus. Ano, jestli je nějaká skladba, která v začátcích AC/DC vystihovala přesně to, co kapela chtěla, je to zrovna tahle. Proto také „It´s A Long Way To The Top“ s neodmyslitelnými dudy Bona Scotta, vyšla jako druhý singl desky. Osmého prosince 1975, pouhý týden po vydání celého alba.
Když se podíváme na soupisku skladeb, je jasné, že „It´s A Long Way To The Top“ není jedinou klasikou, která se na desce nachází. Je jednou z mnoha. V drážkách alba se totiž nachází jedovatá bluesovka „The Jack“, která popisuje zážitek Malcolma Younga, kterému dívka, se kterou v té době spával, oznámila, že má kapavku, čehož se samozřejmě chytil Bon a napsal štiplavý text („She´s Got The Jack – Ona má kapavku“, ano, to je ta záchodová poezie…). Je tu samozřejmě také slavná titulní věc, která tvoří páteř koncertů AC/DC dodnes. Je tu také dříve hrávaná „Can I Sit Next To You Girl“ nebo pilotní singl, pojmenovaný paradoxně „High Voltage a coververze „School Days“ od Chucka Berryho. Deska obsahuje také řadu skladeb, které sice časem zapadly, ale v té době byly klasikami žánru. Ať už je to „Rock n´Roll Singer“, „Live Wire“ nebo rychlopalná „The Rocker“, která zní, jako kdyby ji hrál zmíněný Chuck Berry, ale s pořádnou dávkou speedu.
„Na „High Voltage“ byly zajímavé tak dvě skladby, takže se dá říct, že je definovalo až „T.N.T.,“ tvrdil Harry Vanda a ono se nedá pravděpodobně nic jiného, než s tímto výrokem souhlasit. „T.N.T.“ kapelu dostalo do bodu, kdy už ovládli Austrálii a bylo zapotřebí vyrazit do světa. Dva roky poté, co se poprvé představili na pódiu. Kariéra se pro ně začínala rozjíždět velice slibně. Podařilo se jim totiž domluvit i turné po Evropě, kde se právě chystal na svou explozi punk rock. A britské novináře nenapadlo nic jiného, než AC/DC označit jako novou punkrockovou kapelu z Austrálie. Ovšem k punku měla tahle kapela stejně daleko jako k Nové vlně britského heavy metalu, do kteréžto škatulky je novináři hodili za pět let. Byli to prostě AC/DC. Teď už definovaní a vyhranění.
|
