Debutová fošna peruánských Nautiluz patří mezi drahocenné power a speedmetalové skvosty, které by na těchto stránkách rozhodně neměly chybět. Už EP „Chasing the Light“ z roku 2010 bylo mimořádné, dokonce natolik, že jsem mu tenkrát udělil rovnou plnou pálku. Titulní skladba se dostala i na dnes hodnocené album a je velmi dobré, že zde nevisí jako ojedinělá perla, ale naopak s ostatními písněmi kvalitativně splývá a dohromady tvoří čarokrásný náhrdelník melodického subžánru. Všechny jsou totiž kromobyčejně vyvedené a skvělé!
Na začátku je ale nutné zmínit pár věcí, které nakonec nedovolí udělit desce ještě vyšší známku. Jde o zvuk, který v žádném případě není špatný, nicméně je malinko odosobněný. Uvítal bych spíše verzi ze zmíněného EP, jež byla sice technicky horší, ale dýchalo z ní více života, tolik potřebného pro pozitivní tóny melodického power metalu. A pak je zde záležitost čistě subjektivní. Na debutu pěje nový zpěvák Sebastián Flores, který nahradil Chilala Segersbola, jehož čistší zabarvení znělo mým uším prostě liběji. Kdyby aktuální pecky nadnášel jeho vokál, byl bych u vytržení ještě více. Důvod ke smutku to ale přesto není, už proto, že optimismus hudebního obsahu nějaké negativní myšlenky okamžitě vyhání z hlavy pryč.
Epické intro ala Nightwish příjemně navnadí postupnou gradací. Následuje song (a video) „Under the Moonlight“. Ten patří mezi čtvero největších chuťovek alba. Každá z nich strhává dynamickou strukturou, melodiemi ve vokálních i instrumentálních linkách,
to vše s jasným hitovým potenciálem. Krom úvodní skladby jde o tyto položky: „Eden´s Lair“ (s ženským zpěvem Lucie Teves), již zmíněná „Chasing the Light“ a závěrečná titulka. Zbytek písní zaostává jen minimálně. Přitom se zdaleka nejede po jednoduchém power/speedmetalovém mustru, k tónům je nejednou přizván i prog, pianinové podbarvení (klávesák Renzo Huánuco celkově odvedl mistrovskou práci!), či zpestření v podobě kostelních popěvků („Unwritten Serenade“) a šamanského mručení (start osmičky „The Bard“), čímž se vlastně dostáváme k peruánskému folklóru. Působí to dobře a podobných momentů mohla deska obsahovat klidně více, takto lze jen těžko hádat atraktivní původ kapely. V každém případě však platí, že debutová fošna Nautiluz patří k nejlepším rychlo-melodickým nahrávkám posledních několika let. Nabízí vysoce kvalitní materiál bez jediného slabšího místa. Pro fanoušky žánru bezpodmínečná povinnost.
|
