Caelestia je mladá řecká kapela, která vznikla teprve v roce 2012 a přesto už vydává druhé album. „Beneath Abyss“ je ve znamení velkých ambicí. Caelestia se chce stát velkou a známou kapelou, přesně tohle z jejich nové desky i její prezentace lze vycítit. Už jen pohled na cover alba uchvátí, protože se o něj postaral Seth Siro Anton (Septicflesh). Se stylovým zařazením skupiny je to trochu složitější, protože Caelestia jako by se rozhodla vydat komplexní, stylově bohatou metalovou nahrávku. Základem je však melodický death metal, na který se přidávají jako koření a odstíny nálad další subžánry. Díky hojnému využití kláves a atmosféry se tu setkáme často s gothic metalem, někdy kapela přitvrdí do thrashe nebo čistého deathu a protože má Caelestia v oblibě střídání temp a různé kytarové vyhrávky, můžeme k výčtu stylů přičíst i progresivní metal. Někdy je z toho všeho ale docela i guláš a jako by kapela sama nevěděla, co chce vlastně hrát.
Hudba sviští poměrně často v rychlém tempu a pěkně odsýpá. I když se kapela označuje za „female fronted metal“ (tohle označení přímo nesnáším), tak zpěvačka Dimitra tu nezpívá příliš často a deska je překvapivě tvrdá (nečekejte Xandriu či podobně znějící skupiny). O mastering mix se postaral známý Tony Lindgren (Paradise Lost, Katatonia, Enslaved), přesto zvuk není úplně čistý a nepostrádá trochu té „špinavosti“, což je jedině dobře.
Caelestia na albu zanechala spoustu dobrých a někdy až nečekaně kvalitních nápadů, rozhodně nechce posluchače ani na chvíli nudit. Snad aby ještě více kapela přitáhla zvědavost metalových fanoušků na svou desku, přizvali ne jednoho, ale rovnou tři známé hosty. Bjorna “Speed” Strida (Soilwork), Markuse Freiwalda (bubeník Sodom) a Andrewa Geoa (AlterSelf). Zvláštní je, že právě skladby s hosty jsou ty nejlepší.
„Blessing The Tragedy“ ve které zpívá Bjorn ze Soilwork by více méně mohla být na desce jeho domovské kapely. Ve skladbě je velká spousta energie, změny temp a nálad a hlavně dobrá melodie. Nečekejte ale duet se zpěvačkou. Dimitru tu uslyšíte jen malinko. Skladba jako by opravdu patřila jen Bjornovi. „Beneath The Abyss“ s Andrewem Geoem je totální masakr! Velice rychlá deathová palba, kterou utne až Dimitra svým vokálem a pozvolným zpomalením, avšak tempo se mění neustále. Vrchol desky a současných možností kapely. Markuse Freiwalda uslyšíme v „Sacred Rite“ a opět se kapela tak trochu přizpůsobila hostově domovské kapele. Thrashový riff i tempo a vynikající divoké kytarové sólo, to vše v kombinaci s gotickým nádechem.
Jednou z věcí, která odděluje Caelestii od „první ligy“, jsou vokály. Ať už growler Nikos nebo zpěvačka Dimitra mají ještě na čem pracovat. Zejména growling je místy vyloženě špatný, průměrný či nevýrazný. Dimitra zpívá dobře, ale právě „jen“ dobře.
Poslouchá se příjemně, ale do žebříčku o nejoblíbenější vokalistku se vám jistě nedostane. Dalším handicapem jsou samotné skladby. V každé najdete dobré až skvělé nápady, ale po několika posleších ztrácejí sílu. Prostě jim ještě „něco“ chybí. To však přičítám ještě k nedozrálosti kapely, přece jen se jedná teprve o druhou desku (i když někteří muzikanti už prošli více kapelami).
Caelestia je zajímavá kapelou, která natočila velmi dobré album. K výbornému však nestačí jen skvělý obal od renomovaného malíře, ostřílený zvukař a slovutní hosté. K tomu to prostě chce ještě zlepšit samotný „songwriting“.
|
