Maďarští Dreamgrave jsou kapelou, u které je žánrové zařazení mírně řečeno nepřesné. Většinou jsem všude kapelu našel pod „nálepkou“ gothic doom metalu a i proto jsem si ji vybral k recenzování. Mám pro tento žánr totiž velkou slabost. Jenže nic není, jak se zdá a Dreamgrave jsou mnohem víc než „jen“ doommetalová kapela.
Vznikli už v roce 2007 v Szegedu, ale teprve nyní vychází jejich prvotina s názvem „Presentiment“. Její úvod je ve znamení překvapení a nadšení. Po intru se rozezní „Black Spiral“ a to je naprosto drtivý úvod. Žádný doom, ale death metal v rychlém tempu! Growl zpěváka a kytaristy Dömötöra je silný a řízný, postupem skladby přijdou změny nejen tempa, ale především atmosféry a žánrového vyznění. Ke growlingu se připojí i éterická a křehce vypadající zpěvačka Mária. Přidávají se různé kytarové kudrlinky a klávesy. Poté přijde zlom a začne klidná a mírumilovná mezihra. A hlavně! K čertu, tohle není gothic doom metal ani náhodou – tohle už je vyloženě prog metal jak vyšitý! Možná znáte Opeth (pokud ne, tak je někde chyba) a Dreamgrave mi je připomněli. A tento pocit však zůstává i nadále. Tady se někdo shlédnul ve svých vzorech.
„Memento Mori“. V podstatě platí to, co pro předešlou skladbu. Deathové části, klidné progové, dokonce ano, i ten doom metal tu je a inspirace Opeth je čím dál slyšitelnější. Potěší však krásně zazpívaný závěr písně. Tady Dreamgrave excelují. Ono se dá v jejich hudbě najít mnoho ingrediencí. I díky Márie si můžeme připočíst k výčtu žánrů gothic, ale vše je podřízeno až filmovému vyznění desky. I když je pestrá, zní vlastně pevně a sevřeně. Dreamgrave přesně vědí, co chtějí hrát.
Co však jejich úroveň sráží trochu dolů, je fakt, že mnohokrát si řeknete: „Tohle jsem už někde slyšel. Sakra to je jak od té a od té kapely.“ Nejvíc rozhodně již zmíněné Opeth, u „The Last Drop Falls“ je závěr skladby už téměř za hranicí toho, co je jen inspirace a co už kopírování. Většina desky pokračuje v obdobném duchu, avšak třeba „Presentiment pt.2“ překvapí svou křehkostí. Jemná balada, která vytvoří klid v duši. Rovněž předposlední „It’s Ubiquitious“ je velice klidná a staví na podařených harmoniích a atmosféře.
Je to vlastně vyvrcholení celého alba. Poslední „Fusions Of Souls“ je totiž čistě relaxační věc. Takřka ambientní a nesmírně uklidňující. Klid ruší jen kytarové vybrnkávání.
„Presentiment“ je velice dobrá nahrávka. Výkony všech muzikantů a zpěváků jsou skvělé a jen dokazují, že i v Maďarsku je kupa kvalitních spolků. Nejvíc bodů srážím za někdy až přílišné podobnosti s jinými kapelami, nejvíce Opeth. Na druhou stranu může jít o velmi dobrou alternativu k těmto Švédům, okořeněnou navíc o dívčí vokál, a v době, kdy Opeth nepoužívají na nových deskách growl, může udělat radost těm, kteří ho postrádají.
|
