Jsou to tři roky, co se v rozhovorech kytarista Doug Aldrich rozplýval nad spoluprácí s Davidem Coverdalem a vypadalo to, že ve Whitesnake bude tenhle hráč snad už navěky. Tehdy tvrdil, jak si s Coverdalem padl do noty a že je pro Whitesnake tím pravým kytaristou zrovna on. Jenže idylka nervala dlouho a minulý rok už byl Aldrich z Whitesnake venku a ihned poté hlásil, že staví novou skupinu. Tentokrát superprojekt s Jackem Bladesem (frontmanem Night Ranger, jejichž kytarista Joel Hoekstra Aldriche ve Whitesnake nahradil) a bubeníkem Journey Deenem Castronovou.
Přestože Aldrich bývá označován za inciátora založení Revolution Saints a spouštěcím impulzem jeho odchod z Whitesnake, po poslechu jejich debutového alba je jasné, že taktovku drží překvapivě bubeník Deen Castronovo. Ten nejen, že samozřejmě celou desku nabubnoval, ale také ji z velké části odzpíval, což je ohromující zjištění. A snad ještě více šokující je fakt, že Castronovo je výborný zpěvák. Svým projevem připomíná legendárního frontmana Journey Stevea Perryho (dnes už v podstatě v hudebním důchodu), i když jeho hlas není tolik naléhavý.
Samotní Revolution Saints mají hudebně nejblíže také právě k Journey. V podstatě jejich eponymní debut je AOR jako vyšitý, k čemuž přispívá i fakt, že ve dvou skladbách hostuje současný zpěvák Journey Arnel Pineda a kytarista Neal Schon. Samozřejmě tu a tam jako třeba v první dvojici „Back On My Trail“ a „Your Back Time“ (tu nazpíval basista Jack Blades) nebo v ústředním riffu „Locked Out Of Paradise“ se o slovo přihlásí Aldrichova hardrocková dravost, ale jinak se hraje více pro účelnost a písničkovost než prvoplánovou tvrdost.
Výraznou složkou desky jsou také balady. Těch se tu nachází celkem pět. Nejhitovější z nich, která má ambice dokonce dostat se do rádií (pochopitelně těch rockových, na mainstream mohou Revolution Saints rovnou zapomenout) je „You´re Not Alone“, kde hostuje právě zmíněný Pineda. Ovšem nejpompéznější je rozhodně „Here Forever“, která svým rozmachem může evokovat doby největší rozežranosti Queen.
Všechno se ale pohybuje ve striktně dodržovaných AOR intencích. Tahle hranice se pečlivě střeží.
Proto možná také můžeme debut Revolution Saints považovat za jedno z nejlepších AOR alb, které v tomto stylu za poslední roky vyšly. Já jen zopakuji stokrát omletou frázi o tom, že můžeme doufat, že Revolution Saints nepostihne úděl superskupin a nejpozději po druhé desce to zabalí. Teď mají půdu dobře připravenou. Aldrich Whitesnake opustil a jiné angažmá nemá. Night Ranger místo Hoekstry přijali Keeriho Kelliho, o kterém je ale známo, že kapely střídá častěji, než děvkař slipy, a Journey už po čtyřiceti letech služby pomýšlejí spíše na vejminek. Revolution Saints by tak mohli krásně být pokračovatelem jejich tradic.
|
