Na Devinu Townsendovi jsem byl už počtvrté, z toho potřetí v klubu Roxy. Asi to tu má rád a já vlastně také. Na jeho koncerty se vždy těším, protože jsou příslibem skvělé hudby a zábavy. A Devin je prostě sympaťák.
Než však přišel na pódium Devin, představili se i dva hosté.
Tím prvním byli norští Shining, kteří se s Devinem potkali už na loňském Brutal Assaultu. Tehdy jsem vystoupení Norů neshlédl až do konce a nevěnoval mu tolik pozornosti. Poslouchat Shining je někdy až bolestné, náročné, intenzivní a především pozoruhodné. Co se však musí nechat, rozhodně originální a osobité. Dřevní rock s občasnou bluesovou příchutí, industriální zvuky, netypické nazvučení kytar, jazz, nečekané, až šokující výlety do extrémního metalu a šílený saxofon. Byly chvíle, kdy jsem měl ze Shining až záchvat smíchu, protože jsou někdy zcela bizarní a nepochopitelní, jindy svou hudbu dohnali až do absolutní destrukce, kdy jste si už přáli konec. Jejich frontman je muž na svém místě. Až ho jednou uvidíte, už na jeho projev nezapomenete. Shining předvedli dokonalou avantgardu. Bravo!
Na Periphery jsem byl hodně zvědavý. Říká se o nich, že jsou budoucnost progresivního metalu a djentu. Každé hodnocení je vždy subjektivní a tady bohužel musím subjektivně říci, že jsem byl zklamán. Kapela je instrumentálně na tom skvěle a jsou to opravdu muzikanti, ale čekal jsem něco speciálního, vybočujícího z průměru. Co mi ale vůbec nesedlo, byl zpěv. Ani v extrémních, ani v čistých polohách se mi vůbec nelíbil. Pro mě se Periphery zaškatulkovali mezi přeceňované kapely a třeba od stylově spřízněných Animals As Leaders se mají co učit.
Devin Townsend nastoupil v tradiční sestavě, jen na pódiu přibyl klávesák Mike St-Jean. Před samotným koncertem na promítacích obrazovkách běžely fotografie Devina v těch nejnemožnějších výrazech a situacích, poté byly přehrány Ziltoidovy (Devinem vymyšlený mimozemšťan) zprávy z kosmu. Úvodní „Truth“ přivítala natěšené publikum a koncert začal. Musím říci, že první polovina setu mne trochu překvapila v tom smyslu, že byla vlastně docela obyčejná. Přitom se hrály výborné písně. „Namaste“, „Fallout“ z nové desky Sky Blue, „Night“ nebo pomalejší „Storm“. Od Devina se očekává hodně srandy, vtipů, oplzlostí a povídání, ale právě v té první polovině mluvil jen málo a skladba střídala skladbu. Byl to v podstatě normální koncert.
A jako by „Addicted“, která často bývala otvírákem Devinova show, otevřela druhou půlku koncertu. „March of Poozers“ byla ještě zábavnější než z desky a tady začínalo mít vystoupení pořádné grády. „A New Reign“ mne téměř dojala a ukázala Devinovu vážnější tvář. Jenže hned po ní následovala „Lucky Animals“, která řádně rozhýbala publikum. Devin byl najednou zase plný vtipu a měl mluvnou náladu. Atmosféra byla čím dál lepší a další „pozitivní“ kousky jako „Life“ a „Christeen“ k tomu jen pomáhaly. Zjistil jsem, že mne Devin dokázal opět strhnout a myslím, že v Roxy nebyl jediný člověk, který by se nebavil. Naprostým vrcholem byl první přídavek „In-Ah“. No přídavek to byl spíš formálně, protože kapela sice odešla, ale Devin zůstal a povídal si s lidmi. Pak se nechal jen tak naoko vyvolat zpět na scénu a sám s kytarou v ruce zahrál již zmíněnou skladbu. Bylo to fantastické. Na řadu přišel úplný závěr v podobě „Kingdom“.
Nezmínil jsem jednu důležitou věc a tou je zvuk. Už od Shining nebyl zcela ideální a bohužel se to nespravilo ani při Townsendově setu. Vyčnívaly bicí, zpěv byl hlavně zpočátku dost utopený. I tak to byl velice podařený koncert a já na „stryčka“ Devina zajdu vždycky rád.
Playlist:Truth, Fallout, Namaste, Night, Storm, Hyperdrive, Rejoice, Addicted!, March of the Poozers, A New Reign, Lucky Animals, Life, Christeen, Ih-Ah!, Kingdom
|
