Letošní rok, zdá se, bude na powermetalové počiny velmi štědrý. Aby byl tedy náš přehled celistvější, budeme některé z nich brát rovnou po třech. V první části to vezmeme lehce globálně, neb se zaměříme na party z Ameriky, Itálie a Ruska.
SONIC PROPHECY - Apocalyptic Promenade
K americké smečce Sonic Prophecy jsem měl po vydání jejich debutové fošny („A Divine Act Of War“ – 2011) tak dvojsečný vztah, jako snad k žádné jiné kapele. Abyste mi rozuměli, na oné desce jsou dvě naprosto úžasné power-speedmetalové petelice. Jedna z nich („Call Of Battle“) celé dílo rovnou rozjíždí, takže má radost při poslechu byla dvojnásobná, neb jsem předpokládal, že v podobném duchu pojede celé album. Jenže to byla chyba ne lávky, ale přímo visutého mostu! Další hudební obsah totiž upadne do velmi podprůměrného, střednětempého a hlavně značně unylého USpower metalu. Kdo by tak v hlubokém rozmrzení čekal, že v poslední třetině ještě přece jenom číhá jeden obdobný klenot („Canticle“)? Tuhle nejen kvalitativní, ale i skladatelskou rozpolcenost nemohu dodnes pochopit. Ať je to ale, jak chce, naděje, že by novinka „Apocalyptic Promenade“ zase mohla nabídnout alespoň jeden pamětihodný žánrový kousek, zapříčinila, že jsem poslech začínal s nemalým očekáváním. Známka pod recenzí myslím jasně naznačuje, jak to dopadlo. Název desky je vlastně zcela přesný. Nové skladby působí úplně stejně jako promenáda apokalypsou, jen ne světovou, ale metalovou. Tady už není zajímavého téměř nic, všude jen zmar (posluchačovy pocity), prach (tvůrčí invence autorů), šeď (bídný zvuk desky, upištěný zpěv) a trosky (vše ostatní). US power metal v nejpokleslejší podobě, to jsou Sonic Prophecy dneška. Uši pryč od toho!
2/10
YouTube ukázka - The Warriors Heart
DRAKKAR - Run with the Wolf
Nové album italských (dnes už můžeme říci) bardů Drakkar na tom není o moc lépe. Tahle parta sice nikdy nepatřila mezi výjimečné, ale i tak se dá mluvit o zklamání. V praxi to znamená, že na průměrné intro desky "Run With The Wolf" navazují kousky s hodně vystřílenými tvůrčími náboji. Střední tempo s víceméně heavymetalovými riffy zaujme možná tak „sedmdesátkovým“ zvukem syňtáků, což je zřejmě proto, že se myslitel kapely Dario Beretta zhlíží ve svých velkých oblíbencích Thin Lizzy. Škoda, že nedokáže přijít také s adekvátně chytlavým obsahem. První půlka je nuda, druhá je o něco atraktivnější. V šestce „Burning“ se konečně dají vyčenichat nějaké výraznější stopy power metalu. Následuje ucházející balada „Southern Cross“, na kterou naváží dva vrcholné kousky alba (rychlá „Gods Of Thunder“ a šlapavá „Invincible“). Závěrečná položka „Call Of The Dragonblood“ svých sedm minut plní bojovou náladou a riffy vypůjčenými od Manowar, vystrašen však bude málokdo. Součástí novinky je i druhý (a veskrze zbytečný) disk nazvaný „Coming From The Past“, tedy návrat do minulosti v podobě pěti bonusových skladeb, z nichž nejvýše ční „Eridan Falls“, neboli jedna z nejlepších písní kapely vůbec. Na výsledné hodnocení to ale samozřejmě nemá žádný vliv, účet je vystaven pouze novým skladbám. A ty moc dobře nedopadly.
4/10
YouTube ukázka - Run With The Wolf
ARIDA VORTEX - The Illustrated Man
Ruská parta Arida Vortex si za své působení na metalové scéně stačila vydobýt určité renomé, aby také ne, když se její vznik datuje až do roku 1998. Rád se vracím k nejedné z jejich skladeb, nicméně o nějaké horlivé oblibě to zatím není. A nezmění se to ani po novince „The Illustrated Mand“, ovšem tak lehký odsudek jako v případě výše zmíněných Amíků, resp. Italů, provést v žádném případě nelze. Už proto, že Rusové sytí svoji aktuální tvorbu kompoziční členitostí, která má s původní powermetalovou přímočarostí jen málo společného. A i v těch pár tradičněji znějících kouscích („The Veldt“ a „451“) můžeme vystopovat ambice, které vlastně zabraňují vstupu nadměrného množství prvoplánově chytlavých melodií. Ty přijdou až v jiném druhu skladeb, konkrétně ve dvojici pozvolna plynoucích položek. První z nich („Dandelion Wine“) jimi naplní celou hrací dobu (a jde tak zřejmě o vrcholný moment alba, jakkoli nečekaný právě díky metalové subtilnosti písně), druhá („The April Witch“) tímto způsobem potěší už pouze v refrénovém partu. Na albu ovšem zazní ještě jedna skupina songů, jejichž poznávacím znamením jsou jakési progresivní groovy riffy. A právě ty mě zanechávají po poslechu v malinko rozpolceném stavu. Je jasné, že nejde o špatnou nahrávku, mně ale zoufale schází vyšší chytlavost skladeb a alespoň nějaké pouto, které by mě přivolávalo k desce zpět.
5,5/10
YouTube ukázka - The Veldt
Související články
|
